Tak to nevím, možná ano, možná ne a pravděpodobně ani netušíte, že každý třetí člověk, kterého máte ve svém okolí, je introvertem stejně tak. Možná je introvertem váš partner, dítě nebo spolupracovník? Určit to ale jednozněčně není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Všichni totiž máme introvertní i extrovertní vlastnosti v každém bodě našeho života můžeme jednat buď tak, či jinak. Představte si ale škálu od introverze k extroverzi, kde se každý z nás nachází někde na té škále, kde je jeho zóna pohodlí a kde se cítí nejlépe. 

Může to být blíže extroverzi nebo naopak introverzi, může to být někde uprostřed, a to byste se mohli úplně klidně považovat za ambiverty. Je to váš temperament, se kterým se pojí určité vlastnosti a potřeby, tyto sklony lze pozorovat už u dětí a poprvé je definoval Carl Gustav Jung v roce 1921. Z Jungova pohledu se introverti a extroverti doplňují a mohou si vzájemně pomáhat v rozšiřování svých perspektiv. Z Jungova pohledu je introverze i extroverze stejně cenná a společnost potřebuje oba typy lidí.

Představa introverta je ale v západní společnosti stále nesprávná, dokonce urážlivá a plná nejrůznějších mýtů a předsudků. 

Dodnes se mi bohužel stává, když lidem popisuji to, co dělám, proč a jak, mimochodem, je to velmi dobrý trénink spontánní komunikace, že mi dotyčný položí onu známou otázku: „Ale ty nejsi introvert nebo snad ano?“

Tyhle otázky mě vždycky zas a znovu nutí k zamyšlení. Proč bych jako neměla být? Jak si vlastně společnost introverty představuje? Jako tiché blázny? Nemluvné podivíny? Asociální nýmadny? V tomto případě tedy mluvíme o lidech na samém konci introvertního kontinua? 

Pravdou je, že všichni introverti nejsou stejní a podle toho, kde se na škále od introverze k extroverzi nacházejí, budou se lišit jejich vlastnosti, schopnosti i potřeby.

Introverze se také dodnes nesprávně zaměňuje za vysokou citlivost, plachost, a dokonce bývá synonymem pro úzkostné poruchy, deprese nebo sociální fobie. Ačkoliv poměrně velké množství vysoce citlivých osob patří mezi introverty, výzkum psycholožky Elaine Aronové zároveň ukázal, že celých 30 procent z nich jsou svým založením extroverti, u plachých lidí můžeme pozorovat především jedno - strach ze sociálních kontaktů a úzkostné poruchy nebo deprese se objevují jak u introvertů, tak extrovertů.

Jako introverti se lišíme a jako lidé vyvíjíme. 

Předpokládám, že jsme bytosti inteligentní, a že se na své cestě životem stále učíme, že se rozvíjíme a posouváme dál. To znamená, že leckterý introvert nemá problém s komunikací, protože to ostatně dělá celý život a spoustu introvertů umí jednat s lidmi, protože to například potřebují ke svému zaměstnání, a tak se jednoduše naučili, jak na to.

Nespočetně introvertů najdeme mezi herci, muzikanty, kouči, lektory, dokonce i řečníky. Jestli je to baví a považují to za smysluplné, pak s tím prostě nebudou mít problém a budou krok za krokem překračovat své komfortní zóny. 

Věděli jste, že mezi známé introverty patří například Woody Allen, Clint Eastwood, Steve Jobs nebo Albert Einstein?

Položte si tedy základní a nejdůležitější otázku, tedy vlastně dvě.

Jste orientovaní dovnitř nebo ven? Jak dobíjíte energii, když jste úplně vyšťavení? Chcete se jít pobavit a dobít baterky mezi lidi nebo už při té představě máte osypky, protože jediné, co si v tuhle chvíli dokážete představit, je vana, časopis a ticho? Tak, jestli chcete zůstat doma, protože vás vždycky nejvíc dobije ticho, samota a klid, pak to vypadá, že jste svým založením spíše introvertní typ.

A to nejdůležitější?

Hlavní je z mého pohledu to, abyste si uvědomili, kdo jste vy, a co k životu potřebujete, abyste byli šťastní a spokojení. Abyste našli sebe sama, znali své potřeby, své silné a slabé stránky a žili život, který vás baví, který vám dává smysl, jednoduše život, který stojí za to. Nesnažte se změnit svou introvertní povahu a dělejte zkrátka to, co vyhovuje vám a vašim potřebám. 

Takže o tom to je? Vlastně ano, právě o tom to celé je. ♥