Cestou šťastného introverta
Jsem typický, vědomý a dnes už šťastný introvert. Člověk s rysem osobnosti, který je, jak se říká, obrácený směrem dovnitř. Jsem sama sebou, svůj introvertní svět mám ráda, a nedovedu si představit, že tomu v dobách, kdy jsem nevěděla nic o sebelásce, bývalo jinak.
Z vlastní zkušenosti ale vím, že být introvertem není ve světě, který obdivuje vlastnosti extrovertů, vždycky jednoduché.
To, že patřím mezi introverty, je mi jasné odjakživa, jen jsem to neuměla pojmenovat.
Často jsem si připadala jiná, stojící stranou, neschopná zapojit se mezi ostatní. Stálý pozorovatel okolního dění.
Až příliš času jsem strávila pochybnostmi o sobě samé, srovnáváním se s ostatními a hlubokým smutkem, že je se mnou něco v nepořádku, protože nejsem v mnoha ohledech schopná vyhovět požadavkům extrovertního světa.
Nerozuměla jsem sama sobě. V hlavě se mi toho odehrávalo víc, než jsem dokázala sdělit nahlas. Když už jsem se o to pokusila, ne vždy jsem slova správně zformulovala, a tak jsem nakonec ze sebe byla opět zklamaná, že jsem se nevyjádřila přesně. A když už jsem se vyjádřila tak, že jsem na sebe byla náležitě hrdá? Bystře a k podstatě věci? Často jsem si všimla, že mě okolí nevnímá nebo mě ani nenechá domluvit a změní téma hovoru.
Tehdy jsem ještě nevěděla, že mluvím pravděpodobně s extrovertem, a že chyba není na mé straně a vlastně ani na té jeho. Já dávala vinu, jak jinak, sobě. Možná opravdu říkám hlouposti? Nebo mluvím nezáživně? Potichu? Pomalu? Nebo mám snad dokonce nějakou poruchu? Zdálo se, že se na svůj vlastní mozek nemůžu absolutně spolehnout!
Tehdy jsem neměla ponětí o temperamentu člověka nebo o tom, že už v roce 1921 definoval Jung introverzi a extroverzi jako rysy, které zásadním způsobem vymezují lidskou osobnost. Tehdy jsem netušila, co o tom ví Sylvia Löhken, třeba že se:
Lidé dají rozdělit na introvertní a extrovertní osobnosti. Téměř všichni si pod těmito pojmy umíme něco představit a spojujeme si s nimi určité vlastnosti.
Introvert a extrovert se tedy liší jak ve způsobu komunikace, trávení volného času, tak v posuzování sebe sama i ostatních. A je toho samozřejmě mnohem víc, v čem jsou introverti a extroverti odlišní.
Ale geniální a stále aktuální mi přijde Jungova myšlenka, se kterou doopravdy souzním, že se introverti a extroverti doplňují a mohou si vzájemně pomáhat v rozšiřování svých perspektiv a získávání nových úhlů pohledu.
Ve světě srovnávání, škatulkování a hodnocení pak introverti vedle extrovertů působí pro svou tišší, klidnější a hloubavější povahu často jako podivíni, asociálové, nerdi nebo lidé se sociální poruchou (což tak samozřejmě může, ale nemusí být).
Je snad introverze synonymem pro plachost nebo vysokou citlivost? Není!
Ačkoliv poměrně velké množství vysoce citlivých osob patří mezi introverty, výzkum psycholožky Elaine Aronové zároveň ukázal, že celých 30 procent z nich jsou svým založením extroverti.
Základní otázka introverze/extroverze: Z čeho čerpám energii?
Zatímco extrovertovi dobije baterky firemní večírek trvající klidně do časných ranních hodin nebo rodinná oslava narozenin, u introverta je to naopak. Introverta nabije ticho a samota, četba knížky nebo procházka v přírodě, což potvrzuje i Marti Olsen Laney:
Pro introverty může být příliš stimulující i jen to, že jsou mezi lidmi. Jejich energie se v davech, třídách a jakémkoli hlučném prostředí vyčerpává. Mohou se velmi rádi bavit s lidmi, ale po rozhovoru s kýmkoli obvykle začnou cítit potřebu odtáhnout se, udělat si přestávku, nadýchat se vzduchu.
Extrovertní svět na nás vyvíjí tlak už od mateřské školy. Chceš si hrát sám? To není úplně žádoucí, běž, zapoj se mezi ostatní. Komunikuj, prosaď se, řekni nahlas svůj názor, spolupracuj, sdílej.
Vlastnosti extroverta jsou obdivované a mnohdy je nám dáváno najevo, že pro dosažení úspěchu a společenského uznání dokonce nezbytné. Také miluji extroverty, především proto, že jsou uvolnění, spontánní a zábavní. Naopak u introvertů obdivuji jejich klid, soustředěnost a trpělivost.
Co extroverti vědí a introverti se musí naučit?
Posledních několik let se věnuji sebepoznávání, seberozvoji, jednoduše práci na sobě sama. To, že mám s některými věcmi problém, to o sobě vím. Ale čím déle se sebou žiji, tím méně mi to vadí. Učím se, jak se mít ráda za každé situace, jak s láskou přijímat své slabé stránky a jak rozvíjet své přednosti. A víte co? Introverzi dnes vnímám jako dar.
Neříkám, že je to jednoduché, často je to bolestný proces plný rozbouřených emocí a negativních myšlenek. Ale s každým dalším přijetím části mého já přichází do mého života větší klid a pochopení dalších souvislostí.
„Ty že jsi introvert?“ zeptala se mě kolegyně se zvláštním výrazem ve tváři a já se začala zamýšlet nad tím, jak si vlastně lidé introverty představují a jak moc je mezi lidmi představa introverta odlišná a plná nejrůznějších předsudků.
Možná bych měla opravdu nosit na hlavě pytel od brambor, možná bych měla sedět někde v koutě a za žádných okolností se nezapojovat do hovoru a možná je mým posláním předávat informace o introvertním světě nebo rovnou bořit mýty a předsudky, které se s introverzí pojí?
Užívejme si svůj tichý svět se vším, co k němu patří. Nenechme si namluvit, že je na potřebě být sám něco špatného. Když popřeme sami sebe, nikomu tím nepomůžeme. Proč neukázat světu naši jedinečnost? Být sám sebou je naprosto v pořádku, i když nám možná po celý život tvrdili něco jiného.
Buďme sami sebou.
Dělejme to, co cítíme, že je správné a správné je cítit se dobře.
Ať to pro nás znamená strávit víkend na horách s partou přátel nebo se ponořit do hluboké meditace.
Míša z Cesty šťastného introverta ♥
Díky, že jste četli a dočetli, díky za váš čas i chuť a jestli s vámi článek rezonuje, můžete ho sdílet se svými přáteli, aby se tak dostal k dalším stejně smýšlejícím lidem. Možná chcete na článek reagovat? V tom případě se upřímně těším na váš komentář.
A jestli jste tady poprvé, pak vás možná bude zajímat KDO že článek napsal nebo o CO se v rámci projektu Cestou šťastného introverta snaží.
A mějte se fajn!
Jedinečný e-book, který prostě musíte mít?
Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu
To mě zajímá, mrknu se!
Hezký článek 🙂 jsem introvert, ale účastním se týmových akcí, kurzů a podobně, takže na nějaké nepochopení sem tam narazím 😀
Díky za komentář! Úplně tomu rozumím. 🙂 Mějte krásný den!
V tomhle se musí každý introvert poznat, dále už nepochybovat a snad si i uvědomit, že tak je to správně. Každý jsme nějaký, i já patřím k typickým introvertům, což mi občas dělá potíže v běžných životních situacích vyžadujících především komunikaci s cizími lidmi nebo s více lidmi, ale beru vše jako výzvu, pracuju na sobě, avšak zároveň svou povahu respektuju. Mám podobné zaměření blogu, kdyžtak se zastav.
Radko, díky za komentář, naprosto souhlasím. Překážky také vnímám jako výzvu a pracuji na sobě dnes a denně. 🙂 Žádné výmluvy, ale respekt k sobě sama, to ano. Zastavím, těším se!
Dokonale výstižné, lépe bych to neřekla 🙂
The Bright Story
Baví mě prezentovat před spousty lidí nebo hrát v divadle, ale jsem z toho pokaždé vysílená. Svou sílu totiž čerpám z chvílí, kdy jsem sama – ano, jsem introvert! Proto často když si beru dovolenou, tak jsem nejdříve den, dva zalezlá doma, abych načerpala energii 🙂 Nebojte se být někdy sami a dělat to, co Vás nejvíce baví, opravdu Vás to nabije 🙂