Jak začít s meditací a začlenit ji do každodenního života

Dnes je meditace součást mého každodenního života, a je zařazena do mého každodenního nabitého programu jako cokoliv jiného, co považuji já osobně za důležité a bez čeho se jednoduše neobejdu. V minulém článku jsem psala o tom, co mi pomáhá neztrácet nebo znovu dobíjet životní energii, ale co mi přináší pravidelná meditační praxe?

Pomáhá mi být uvolněnější, spokojenější a šťastnější. Odvažuji se říct, že i díky meditaci žiji vědomý život a dokážu naplno prožít přítomnou chvíli. Snadněji se soustředím, jsem produktivnější, ale přitom všechny úkoly a povinnosti zvládám většinou bez velkého stresu, nervozity a zbytečného shonu. Cítím se zdravěji jak na těle, tak na duši.

Zní to jako pohádka nebo snad zázrak?

„Každá modlitba je letem vzhůru. Každá meditace je ponořením se dovnitř.

Sri Chinmoy

Lhala bych, kdybych nepřiznala, že mám někdy den, kdy se cítím smutná, nejistá, naštvaná nebo frustrovaná tak, jako kdokoli jiný, kdo se meditaci pravidelně nevěnuje. Ale pravda je, že se mi meditace na mé cestě stala přítelkyní i milovaným pomocníkem a pomáhá mi všechny životní strasti a překážky zvládat s větší lehkostí a noblesou.

Dnes si říkám, že jsem měla začít s meditací dávno, jenomže jsem absolutně netušila, co to ta meditace vlastně je.

Lynne Lauren ve své knize Meditace snadno a rychle popisuje meditaci jako druh cvičení, které co možná nejpřirozenější způsobem zklidňuje jak mysl, tak naše tělo. Jejím cílem je ztišit naši mysl, což nás dovede k vyrovnanému uvědomění si sebe bez nutnosti zapojovat jakékoli myšlenky.

Osobně jsem si velmi dlouho myslela, že je to nějaká tajemná činnost, která je dostupná pouze vyvoleným. Měla jsem ji spojenou s mnichy v klášterech, buddhisty a jogíny.

Představovala jsem si je, jak sedí v té prazvláštní pozici s překříženýma nohama, zavřenýma očima a úsměvem na rtech. Nechápala jsem, o co se to k čertu snaží, každopádně mi přišlo, že jsou tak nějak totálně mimo a to si já, žena žijící v západním světě s milionem každodenních povinností, nemůžu dovolit. Na to nemám čas!

To se jim to medituje, když nemají jiné starosti, a když na to mají spoustu času. Jsou zavření kdesi na konci světa v klášteře, probouzí se časně za povznášejícího ptačího zpěvu a netíží je vůbec nic. Nemusí si dělat starosti s tím, jak vydělají dost peněz, aby zaplatili nájem a hypotéku, nemusí řešit, jak stihnou nakoupit, poklidit, nemusí se vyrovnat s nespravedlivým nařčením vedoucí, že nesplnili zadaný pracovní úkol včas a na sto procent.

Neřeší pocity méněcennosti, viny nebo zlosti. Nestrachují se o své zdraví nebo zdraví svých nejbližších, nejsou každý den bombardováni negativními zprávami z domova i ze světa, netřídí odpadky, neplatí pojistku na auto, nezakládají stavební spoření, neplánují rodinné dovolené.

Zavřít se mezi čtyři studené zdi a opakovat mantry do aleluja, to zvládne každý. Ale skloubit pracovní, osobní a rodinný život moderní ženy nebo muže tak, aby byly všechny oblasti v rovnováze, to už je úkol pro odvážné.

Byla jsem přesvědčená, že meditaci provádí lidé klidní, vyrovnaní, kteří mají nějaký speciální meditační talent, ale to, že může být vnitřní klid důsledkem pravidelní meditační praxe, to mě ani na vteřinu nenapadlo.

Když cvičíme meditaci, začínáme sledovat svou vlastní mysl. A když jí věnujeme mnohem větší pozornost, postupně ji začínáme ovládat.

David Michie

Co je tedy vlastně meditace? Jedná se o druh relaxace?

Jde o to se ztišit, být pouze sám se sebou a užívat si přítomnou chvíli, zaměřit se na nádech a výdech a v případě, že přijde myšlenka, nijak ji nehodnotit, nesoudit a vrátit pozornost zpátky ke svému dechu.

Myslíte, že to nejde?

„Mistrem je ten, kdo cvičí.“

Neznámý autor

Nemusíte mít žádné obavy, žádný učený z nebe nespadl. Takže k sobě buďte laskaví a neočekávejte převratné změny ve vašem životě ze dne na den. Tak to totiž nefunguje a jediné, čeho byste tím dosáhli, by bylo velké zklamání a frustrace. Meditace vyžaduje především trénink a pravidelnost.

U lidí, kteří pravidelně meditují, se v rámci několika neurologických studií, při níž probíhala měření mozku během meditační aktivity, podařilo jednoznačně prokázat, že v tomto stavu jsou aktivnější oblasti mozku zodpovídající za štěstí, vnitřní vyrovnanost a spojení vlastní osoby s okolním prostředím.

Sylvia Löhken

Existuje opravdu spousta druhů meditací. A každému vyhovuje něco jiného. Mým favoritem je meditace zaměřená na dech, jejíž pravidelné, každodenní a dlouhodobé praktikování u mě opravdu funguje tak, že se:

A jak tedy na to?

Meditace zaměřená na dech

Začít můžete úplně jednoduše sami doma. Ze začátku stačí pár minut denně (cca 10). Zkuste si najít místo, kde vám bude příjemně a kde nebudete nikým rušeni. Sedněte si do tureckého sedu, ruce volně na kolena, zavřete oči a soustřeďte se pouze na svůj dech. Cílem je se vědomě soustředit jen na svůj nádech a výdech, jak jsem psala výše.

Samozřejmě, že vám budou myšlenky utíkat jiným směrem. Např. se přistihnete, že myslíte na úkoly a povinnosti dne nebo na rozhovor s partnerem. To je úplně normální průběh. Vždy, když si uvědomíte, že se vaše mysl někam zatoulala, vraťte se poklidně zpět k dechu, např. si i v mysli řekněte, VRACÍM SE ZPĚT.

Na meditaci je důležité, aby její praktikování bylo pravidelné, tzn. pokud možno každý den určitý čas. Pak můžete samozřejmě čas, který meditaci věnujete, zvyšovat. Někdy jsou chvíle, kdy to prostě nejde a člověk se opravdu nedokáže soustředit ani chvilku, myšlenky mu v hlavě stále víří. I v takové chvíli to ale nevzdávejte a vracejte se zas a znovu ke svému dechu.♥

A co říct závěrem?

Mějte se krásně a opatrujte se! Míša♥