Cestou šťastného introverta

Jsou mezi námi.

Každý určitě známe alespoň jednoho, ale upřímně si myslím, že jich známe mnohem, mnohem víc. Otravují nám život, vysávají energii, narušují vnitřní klid a pohodu. O kom mluvím?

O lidských upírech, samozřejmě. Neustálých stěžovatelích, ničitelích vaší dobré nálady a životní rovnováhy. Jak je poznáte? Často na první pohled, podle ustavičně ustaraného, naštvaného nebo utrápeného výrazu.

A to je vše?

Bohužel ne, výrazem, který vás dokáže otrávit v první vteřině to nekončí. Jakmile totiž upíři otevřou pusu, nedokáží říct nic pozitivního. Jejich slova málokdy pohladí nebo potěší duši ostatních. Slova, která vypouští z úst, se týkají jen jich samotných, vlastních strastí, bolestí, stesků a ran, které v životě utržili. Jejich život je jedním slovem katastrofa.

Ne, oni za to nemohou, jak jinak.

Za jejich zpackaný život může osud, špatná karma nebo smutné dětství bez lásky a pocitu bezpečí. Za jejich špatnou náladu může ranní kafe, které bylo příliš horké, a oni si spálili jazyk. Jindy je viníkem sousedka, která se s nimi pustila do hádky, protože byla televize příliš hlasitě. A další den je na vině probdělá noc v přetopené ložnici.

Každý den to může být někdo jiný, důvod a viník se vždy najde, netřeba hledat příliš dlouho a detailně. Jednoduše za všechny jejich strasti mohou ONI! Stát, politici, ti NAHOŘE, ti DOLE, na patře, v domě, v rodině, v práci, mezi přáteli nebo nepřáteli.

Vím a nepochybuji o tom, že každý z nás má někoho takového v blízkém okolí. Jsem si naprosto jistá, že víte, o kom mluvím. Právě teď máte minimálně jednoho upíra před očima. Je to tak?

Jak se cítíme, když na ně narazíme?

Jak je nám na těle i na duši? Po rozhovoru s nimi jsme bez energie, jako by z nás vysáli veškerou radost ze života. Máme sami pocit, že nemá nic smysl, životní cesty jsou nevyzpytatelné a život sám k lidem nespravedlivý.

Je nám smutno, že se život s některými lidmi vážně nemazlí, a k některým je vyloženě krutý. Možná sami sebe pasujeme na zachránce nebo alespoň toužíme podat pomocnou ruku nebo rameno, na kterém je možné se vyplakat.

Ale je to tak opravdu? A je to potřeba?

Rozhodně ANO. Ale pozor na jednu věc. Je stěžovatel opravdu v úzkých a řeší situaci, kdy mu můžeme pomoct? Nebo je to jen jeden z dalších dnů, kdy na nás přenese své negativní myšlenky a slova, svůj emocionální jed, a tím to hasne? Co je to za člověka? Opravdu potřebuje naši pomoc, chce na své situaci něco změnit, nebo je mu v tom vlastně dobře, i když to možná ani sám sobě nepřizná?

Zjistila jsem, že někteří lidé prostě nechtějí být šťastní.

Zní to jako holý nesmysl, ale bohužel je to tak. Často je totiž jednodušší najít viníka vně, než uvnitř sebe sama. Svalit vinu za naše strasti na okolní svět nám dává výmluvu pro to, abychom se přestali snažit, abychom zůstali stát a nepokoušeli se jít vpřed.

Někdy je totiž rozhodnutí, že zůstaneme stát na místě, mnohem méně děsivé, než se pokoušet jít dál, do neznáma, kde nevíme, co nás čeká.

Ale je to tak správně? Jen o tom je život?

„Neměj strach žít. Vždy lituj jen toho, cos neudělal a čeho ses neodvážil.“

Zuzana Tarabusová (Rybářová)

Buďme k sobě upřímní. Věčné stěžovatele nespasíme, a ani jejich život nebude lepší tím, že se necháme strhnout jejich negativitou. Možná, že se jim na chvilku uleví, ale nám se naopak může pěkně přitížit. Osobně se takovým lidem vyhýbám. A když to opravdu nejde, a jsou samozřejmě takové chvíle, i když je to pro moji introvertní povahu nepřirozené, NEPOSLOUCHÁM, nenaslouchám, vypouštím.

Patřila jsem mezi ně…

Kdysi jsem patřila mezi ně, přiznávám se bez mučení, mezi energetické upíry, věčné stěžovatele.  Vlastní neúspěchy, porážky, problémy, všechno, co se mi v životě nedařilo, mělo nějaký důvod. Pro vše jsem našla vysvětlení, a zajímavé je, jak už to tak u stěžovatelů bývá, nikdy jsem za nic nemohla já sama, a s nalezením viníka jsem problém neměla.

Často jsem se utápěla v sebelítosti. Opravdu jsem byla přesvědčená o tom, že jsou na tom ostatní lépe, protože k nim byl osud štědrý. Užírala jsem se závistí a zlobou. Proč je jen ke mně život tak nespravedlivý?!

„Žijeme to, co jsme si sami pro sebe vybrali. Křivdu nelze svalovat na ostatní. Sami sobě přiznáváme právo na takový život, jaký jsme si sami pro sebe vytvořili.“

Barbara Taylor Bradford

Až jsem si konečně uvědomila, že je to o mně.

O každém z nás, o nikom jiném. Všichni bychom měli převzít zodpovědnost za to, co se nám v životě děje. Za svůj vlastní život. Všichni bychom si měli uvědomit, že každý z nás, není žádného člověka pod šťastnou hvězdou narozeného, je někdy smutný, nešťastný, každý někdy řeší problémy, konflikty, nedorozumění, prohry a pády.

„Vítězství a prohry patří k životu každého člověka – s výjimkou zbabělců, protože ti nikdy ani neprohrávají ani nevyhrávají.“

Paulo Coelho

Často si ale egoisticky myslíme, že zrovna naše vlastní problémy jsou ty nejhorší, nejsmutnější, nejkrutější, sami sebe pokládáme za středobod vesmíru, a přestáváme vidět svět takový, jaký doopravdy je.

To, že někteří nepatří mezi věčné stěžovatele neznamená, že nikdy netrpěli, že neměli v životě zlomené srdce, nepřišli o někoho blízkého, neztratili práci nebo neměli závažné existenční problémy. Kdo z nás může říct, že je každý den, každou vteřinu, šťastný?

A jde být vůbec šťastný, když se na světě a v našich vlastních životech děje tolik smutných věcí, když se najde vždycky důvod, proč si postěžovat?

ANO, je to možné. JAK to dělám já? Rozhodla jsem se nebýt dál stěžovatelem.

  • Zaměřuji se na to, co je v mém životě dobré, na to myslím především, protože jsem se tak rozhodla. Život je totiž veselejší a mně samotné se daří lépe. I podle zákona přitažlivosti, na co se zaměřujeme, to roste.
  • Myslím na vše, co mi dělá radost, a tomu se věnuji co nejčastěji.
  • Vyhýbám se negativním lidem vždy, kdy je to možné. A když to možné není, neposlouchám, nenaslouchám, vypínám. Jedním uchem tam a druhým ven.
  • Věřím tomu, že to, co se mi v životě děje, i to negativní, má nějaký důvod. Co se mám naučit? Co mám pochopit? Nejedná se o důsledky mým dřívějších rozhodnutí?
  • Snažím se žít tak, abych si život užívala, ne pouze přežívala. Jsem přesvědčená, že v životě každého z nás se najde spousta krásy, stačí ji jen chtít vidět a dovolit si ji přijmout.

„Lidé si neuvědomují, co dobrého jim život ukazuje, když po nebi putuje slunce.“

Paulo Coelho

Ano, převzala jsem zodpovědnost za svůj vlastní život.

I když věřím tomu, že si svůj život tvoříme sami, jsou situace, které ovlivnit nemůžeme. Ale v našich silách je to, jak se k těmto výzvám postavíme, jaký zaujmeme postoj.

Chceme vzít svůj život do vlastních rukou? Chceme být tvůrci nebo se raději do konce života budeme vymlouvat, stěžovat si a stavět se do role oběti? Rozhodnutí je na každém z nás, a já si z celého srdce přeji, abyste se přidali mezi tvůrce a rozhodli se vidět všechny krásy a zázraky, které život přináší. Stačí jen konečně otevřít oči.

S láskou Míša

Líbil se vám článek? Chcete se přidat mezi TVŮRCE? Chcete se vydat na jedinečnou seberozvojovou cestu?

V tom případě se rozhodně mrkněte na jedinečný e-book Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu. ♥

Michaela Filipová
Michaela je vědomá žena, milující matka, laskavá pedagožka, autorka projektu Cestou šťastného introverta. Miluje psaní a osobní rozvoj. Zajímá ji hledání souvislostí, život v přítomnosti a naplňování lidského potenciálu. ♥ Více se o ní dočtete na jejím blogu www.michaelafilipova.cz>> Je autorkou e-booku Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu. Najdete zde>> a Malý introvert aneb Vědomá výchova introvertního dítěte. Najdete zde>>

Jedinečný e-book, který prostě musíte mít?

Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu

To mě zajímá, mrknu se!

Komentáře
  1. Lenn napsal:

    Po přečtení článku se mi přesně vybavily určité osoby přenášející špatnou náladu na ostatní. Já sama jsem hodně náladový člověk a mám chuť si jednu vrazit, když jsem na někoho nepříjemná kvůli něčemu, za co on ani nemůže a pak zkazím den ještě němu. Snažím se zaměřovat se na to dobré v mém životě a netrápit se tím negativním. Život ke mně v některých věcech skutečně nebyl fér, nikdy jsem třeba nechápala, proč zrovna mě se vlastní rodiče zřekli a musím se za ně stydět kudy chodím, zatímco ostatní mají milující rodiče a působí pořád šťastně. Pak mi ale dojde, že i oni mají nějaká svá trápení a že je skvělé už jen to, že máme možnost žít 🙂

    LENN

    • Lenn, moc mě mrzí, jak to máš s rodiči. Musí to být těžké, osobně si nedokáži představit, co člověk prožívá a co všechno se mu honí hlavou. Ale je to tak, jak píšeš. Jaké asi oni měli dětství? Proč jsou takoví, jací jsou? Možná, že si pak hodně uvědomíš, odpovíš na otázky, které Tě trápí…A mají všichni ostatní opravdu milující rodiče? Těžko říct, člověk pod povrch nikdy nevidí a často nic není tak, jak to navenek vypadá. Všichni mají své starosti a problémy. Ale i tak je možné najít v životě spoustu radosti! Měj se krásně a díky za sdílení! Míša

  2. Radka napsal:

    Tolik skvělých myšlenek v jednom článku! Sebelítost mě v poslední době dlouho porážela, ale začala jsme s ní aktivně bojovat. Už kdysi po jednom rozchodu a životním zklamání (po kterém ale následovalo prozření, protože jak říkáte, všechno, co se děje, má svůj důvod) jsem znovu nabrala sílu díky zapisování vděčnosti a soustředění se na to pozitivní v životě. V posledních pár týdnech se přihlásila sebelítost a proti ní jsem znovu nasadila vděčnost. Je úžasné, že člověk skutečně může ovlivnit tón svého myšlení a způsob, jakým se bude dívat na svět.
    Se stěžovateli je to těžké. Jednoho velkého mám v rodině a vůbec nevím, jak k němu přistupovat, protože ano, neměl to v životě jednoduché, ale dokud nepochopí, že si sám může život změnit k lepšímu, je bezpředmětné pokoušet se k němu propustit nějaké to pozitivní myšlení.

    • Radko, díky za krásný komentář. Jste skvělá, že se sebelítostí aktivně bojujete, jak píšete, a že se zaměřujete na to pozitivní, co se vám v životě děje. Člověk často bere spoustu věcí jako samozřejmost a neuvědomuje si, za co všechno může být ve svém životě vděčný. Deník vděčnosti je skvělá věc, protože pak máte černé na bílém, kolik úžasných věcí, lidí, zážitků a krás ve svém životě doopravdy máte. Věřím tomu, že čím častěji se člověk zaměřuje na to dobré, tím víc dobrého ve svém životě doopravdy má.
      Se stěžovateli člověk neudělá nic, nelze pomoct člověku, který si neuvědomuje, že má nějaký problém a svaluje vinu na ostatní. Jediné, co můžeme, je jít příkladem, nebrat to osobně, naopak se nad to povznést. 🙂 Mějte se krásně, ať se Vám daří! Míša

  3. S jedním takovým upírem žiju. První co mě napadlo bylo, že jí tento článek dám přečíst. Trošku se ale obávám, že by si jen začala stěžovat, že ji z něčeho obviňuji. Už se párkrát pokusila o sebevraždu. Jak takovým lidem tedy pomoci? A neriskovat, že se opět vyhodnotí za nepotřebnou, nechtěnou, nemilovanou a zkusí se zabít? Je závislá na alkoholu, a mívá deprese, na které prášky prý nepomáhají.

    • Tak to jste naťukla opravdu těžké téma…Má odpověď bude hodně obecná, vzhledem k tomu, že nemám více informací a neznám všechny souvislosti. Informace, která je podle mě pro Vás stěžejní je: „Nelze pomoct člověku, který si neuvědomuje, že má nějaký problém, a který ani vlastně o pomoc nestojí.“ Každý z nás je zodpovědný především sám za sebe a může pomoct jen člověku, který chce se svým životem něco udělat. Člověk, který sám sebe ničí jakoukoliv závislostí, se primárně nemá rád. Musel by chtít změnit svůj život i pohled na sebe samého a se závislostí v první řadě skončit. Lidé, kteří se ze závislosti dostali, to dokázali proto, že sami chtěli! V tomto případě bych tedy pomoc nechala na odbornících! A ještě jedna důležitá věc. S lidmi se závislostí se velmi špatně žije. Ničí totiž nejen svůj vlastní život, ale i život všech okolo sebe. Přeji Vám tedy především sílu a odvahu nenechat si namluvit, že jste za něco z toho, co se děje, zodpovědná a žít svůj vlastní život JINAK! Míša

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  • Kdo jsem?
  • Ochrana osobních údajů
  • Rubriky
  • Nejčtenější články
  • Dejte LIKE a přidejte se ke šťastným introvertům na Facebooku :-)
  • Vztahy introvertů aneb Síla přátelství, lásky a víry v sebe sama
  • Malý introvert aneb Vědomá výchova introvertního dítěte

    Pro všechny, kteří se zajímají o výchovu malého introverta! Klikněte na obrázek a mrkněte na e-book pro vás.

  • Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu