Cestou šťastného introverta

Jak neztrácet životní energii aneb prověřené rady pro vyčerpané introverty

Někdy extrovertům závidím, přiznávám. Jejich neutuchající optimismus a nezdolnou energii. Pozoruji svého extrovertního partnera den za dnem, jak zvládá milion aktivit a povinností, aniž by si alespoň povzdechl a říkám si, to je tak obdivuhodné, vážně, ale taky tak trochu k naštvání. Proč nemůžu mít tolik energie, to je tak strašně nespravedlivé, jak já k tomu přijdu?!

A můj milovaný muž s temperamentem extroverta zase říká: „Víš, co štve mě? Že někdo (C. G. Jung) rozdělí lidi na dva typy a pak všichni říkaj, ti introverti to mají v životě fakt těžký, v tom extrovertním světě jsou doslova utiskovaní, zatímco extroverti mají život lehký jako pírko. Není to spíš o tom, jak se k životu postavím, není to spíš o přístupu, o překonávání překážek a o překračování komfortních zón?“

Jasně, ano i ne. Chci uvést na pravou míru, že si rozhodně nemyslím, že by to měli extroverti v životě jednodušší, o tom žádná.

Jaký si to v životě uděláš, takový to máš.

A že si to tedy snažím dělat lehčí, například tím, že dobře znám sama sebe, své silné a slabé stránky, že jednám v souladu se sebou sama, což znamená, že jsem autentická ve všem, co dělám (nebo na tom alespoň intenzivně makám). Ale jsou věci, se kterými prostě nepohnu, i kdybych se na hlavu stavěla, a nezbývá, než je přijmout tak, jak jsou. Někdy je to boj, přiznávám, s čím, že tedy coby introverti nepohneme?

Ať chceme nebo ne ⇓

  • Dnešní doba je rychlá, o tom se snad nebudeme přít.
    A v této rychlé době se lépe orientují lidé, kteří jsou rychlí, akční, spontánní, komunikativní, prostě jsou vidět a slyšet. Dokážou se prosadit.
  • V této rychlé době si taky obecně těchto extrovertních vlastností více ceníme.
    Kdo je vidět a slyšet, ten je prostě vidět a slyšet a je jedna ruka s úspěchem. Tečka. Alespoň v západní společnosti. Kdybychom žili v Japonsku, tam by extrovertní jednání brali jako neslušné, nevhodné a naopak by vyzdvihovali vlastnosti, které mají spíše introverti. Jenomže my v Japonsku nežijeme, že ano.
  • Ať už se mi to líbí nebo ne, někdy se můj mozek přímo sekne. Jste na tom stejně?
    Zvlášť ve skupině neznámých lidí, kdy se cítím stuhle, sešněrovaně, nekomfortně a nervózně a nedostanu ze sebe ani hlásku. Trochu jsem to samozřejmě nafoukla, pravda je taková, že dám dohromady větu, dvě, stojí mě to obrovské úsilí, mega množství energie a stejně si nakonec připadám jako blbec, pardon, žádný jiný vhodný výraz jsem nevymyslela.
  • A největší problém vnímám v tom, že poměrně často nemám energii.

Zásadní rozdíl mezi introvertem a extrovertem je v tom, jakým způsobem dobíjí svoji životní energii. Extroverti jsou orientovaní směrem ven a energii dobíjí interakcí, společenským kontaktem, rozhovorem, jednoduše tím, že jsou mezi lidmi a s lidmi. Na rozdíl od introvertů, kteří jsou orientovaní směrem dovnitř a takový rozhovor nebo jakýkoliv kontakt s lidmi je vyčerpává. Dobít energii musí opačným způsobem než extroverti, tzn. bytím o samotě.

A tím pro mnohé introverty vzniká problém, na který neustále naráží. Já nevím, jak to máte vy, milí přátelé, ale já neustále bojuji o čas pouze pro sebe. A to je přesně ta situace, kdy můj partner říká, že si introverti stěžují a naříkají, jak to mají v životě těžké.

A to je můj partner temperamentů znalý, tolerantní a chápavý. I přesto je zas a znovu překvapený, že potřebuji čas pro sebe sama. I přesto zas a znovu vysvětluji, že už jedu na doraz, a že potřebuji dobít baterky.

Jen si, milí introvertní přátelé, představte běžný denní režim a program takové normální rodinky. Značnou část dne jste v práci, kde se musíte soustředit a komunikovat. Abyste komunikovali efektivně, musíte se soustředit, a baterky se pěkně pomaloučku polehoučku vybíjí.

Když po práci přijedete domů, zvláště pokud jsou ostatní členové rodiny extroverti, chtějí si povídat. Sdělit vám dojmy a zážitky, sdílet s vámi vše důležité, co přes den zažili. Trpělivě tedy nasloucháte, i když byste nejraději zařvali, ať vás alespoň na chvíli nechají na pokoji a zavřeli už konečně pusu.

Pak přichází na řadu domácí práce, ani na minutku si neodpočinete. Děti se hádají, do toho řve televize na plné pecky, partner telefonuje, v pokojíčku puštěné rádio.

Říkáte si, to zvládnu. Odpočinu si zítra, pozítří, popozítří, o víkendu. Jenomže pak se mrknete do diáře a začínáte se hroutit. Zítra má milované dítě besídku v MŠ, pozítří přednášíte pro dvacet lidí, popozítří jdete s přáteli na večeři a na víkend je v plánu oslava narozenin.

Začíná se vám dělat mdlo. Ano, to je přesně ta chvíle, o které můj partner tak popuzeně mluvil, začínáte si stěžovat, že nemáte čas pro sebe a že vážně nevíte, kdy byste si ho udělali. Začínáte sami sebe litovat, že to prostě nemáte lehké, a že to extroverti mají v tomto ohledu mnohem jednodušší. Alespoň co se energie týče.

Jenomže takové stěžování nikdy nikomu nepomohlo, co s tím tedy raději něco udělat? Naučit se se svou energií pracovat? Dobíjet ji průběžně? Nenechat to dojít tak daleko, aby nám životní energie došla úplně? S autem přece taky nejezdíme až do chvíle, kdy mu dojde benzín.

Co mně osobně pomáhá? Mám pro vás nějaké tipy? Tady jsou. ⇓

Po mých zkušenostech a s tím, jak moc jsem časově vytížená, už nečekám, až budu padat na pusu. Neříkám si, to ještě zvládnu, to ještě dám, protože vím, že tímto způsobem jsem se častokrát vyčerpala úplně a pak byl i restart o dost náročnější.

  • Takže, čas pro sebe si plánuji!
    Ano, zní to možná trochu zvláště, ale je to tak. Už nečekám na to, kdy na mě přijde řada. Už vím, že když nebudu mít energii já sama, pak ji ani nemůžu dávat dál. Své rodině, dětem, práci, psaní, klientům. Nebude z čeho brát. Takže to nejdůležitější je, dávat sám sebe na první místo a čas pro sebe si vědomě plánovat. Klidně si ho zapsat do diáře stejně tak, jako si zapisujete ostatní aktivity a povinnosti.
  • Alespoň dvakrát denně medituji po dobu třiceti minut.
    Kolik času meditací strávíte, záleží samozřejmě na vás. Ale ani deset minut denně není k zahození. Je to váš čas, který trávíte pouze sami se sebou, se svým dechem a vnitřním světem.

Kromě toho, jak říká Sylvia Löhken: „U lidí, kteří pravidelně meditují, se v rámci několika neurologických studií, při níž probíhala měření mozku během meditační aktivity, podařilo jednoznačně prokázat, že v tomto stavu jsou aktivnější oblasti mozku zodpovídající za štěstí, vnitřní vyrovnanost a spojení vlastní osoby s okolním prostředím."

  • Každý týden mám hodinu jógy.
    Je to pro mě celkem nová aktivita, ale už teď jsem nadšená. Mám radost, že dělám něco pro sebe, a hodinu týdně trávím něčím, co mě baví, a to mimo domov. Můžete namítnout, že aktivita ve skupině vám baterky zaručeně nedobije, ale opak je pravdou. Pro mě je stěžejní, že mě jóga vážně baví a nemusím s nikým mluvit. Přijdu, pozdravím, zacvičím si, pozdravím a odcházím. 🙂
  • Hodně času trávím v přírodě.
    Pročistím si hlavu, vypnu myšlenky a jen se tak kochám. Pouze jsem, sama se sebou a dobíjím energii.
  • Další čas jen pro sebe, na který nezapomínám, si dopřávám u kadeřnice a na masážích.
    A opět jedna důležitá informace pro vás, chodím tam, kde je ticho. Tedy ke kadeřnici, se kterou si řeknu pár zdvořilostních frází, a pak si jdeme každá po svém. Ona se soustředí na práci, já vypínám. To samé u masérky, vyhovují mi thajské masáže, kdy můžu opět naprosto vypnout a užívat si přítomnou chvíli, protože jediné, co masérka říká, je „thank you a otocit“. Samozřejmě, že jsem vyzkoušela i pár extrovertních masérek a kadeřnic. Ony mluvily, já musela reagovat a efekt odpočinku byl pro mě nulový.

To nejdůležitější nakonec?

Smířit se s tím, že je to tak, jak to je. Někdy máme tendence se srovnávat s ostatními, někdy sami sebe odmítáme nebo se nemáme rádi za to, že nejme dokonalí. Někdy nadáváme na svůj temperament a dostatečně si ho nevážíme.

A dnešní introvertní rada na závěr?

Přijměte fakt, že prostě nezvládnete všechno, milí introvertní přátelé. To ale neznamená, že jste horší nebo že je to důvod nemít sám sebe rád. Jste jedineční takoví, jací jste.

Možná, že budete muset o svých aktivitách víc přemýšlet, a možná, že budete muset dělat jen to, co je pro vás opravdu důležité. Možná, že budete muset víc odpočívat a svoji energii pravidelně dobíjet. Kdo ale řekl, že je to špatně? Čí názory jsme přijali za své?

A jak řekl Oscar Wilde: „Buďte sami sebou. Všichni ostatní už jsou obsazení.“

Mějte se krásně a opatrujte se! Míša ♥

⇒ Máte nějaké vlastní prověřené introvertní tipy, jak neztrácet nebo dobíjet životní energii? Co vám funguje? Jsem zvědavá, psát můžete do komentářů pod článkem! ♥

⇒ A jestli vás téma zajímá a chcete se o temperamentu člověka dozvědět víc, můžete začít tím, že si ZDARMA stáhnete můj e-book Vztahy introvertů aneb Síla přátelství, lásky a víry v sebe sama. ♥

Michaela Filipová
Michaela je vědomá žena, milující matka, laskavá pedagožka, autorka projektu Cestou šťastného introverta. Miluje psaní a osobní rozvoj. Zajímá ji hledání souvislostí, život v přítomnosti a naplňování lidského potenciálu. ♥ Více se o ní dočtete na jejím blogu www.michaelafilipova.cz>> Je autorkou e-booku Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu. Najdete zde>> a Malý introvert aneb Vědomá výchova introvertního dítěte. Najdete zde>>

Jedinečný e-book, který prostě musíte mít?

Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu

To mě zajímá, mrknu se!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  • Kdo jsem?
  • Rubriky
  • Nejčtenější články
  • Vztahy introvertů aneb Síla přátelství, lásky a víry v sebe sama
  • Malý introvert aneb Vědomá výchova introvertního dítěte

    Pro všechny, kteří se zajímají o výchovu malého introverta! Klikněte na obrázek a mrkněte na e-book pro vás.

  • Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu
  • Dejte LIKE a přidejte se ke šťastným introvertům na Facebooku :-)
  • Ochrana osobních údajů