Lenost nebo prokrastinace?

V poslední době jsem bojovala s prokrastinací. Věděla jsem, že bych měla napsat článek a věděla jsem, na jaké téma by měl být. Vlastně se mi v hlavě honilo hned několik důležitých témat, a já si nebyla jistá, jaké téma zvolit.

Říkala jsem si: „Co by mí milí čtenáři právě teď potřebovali? Jaké téma by jim přišlo vhod?“ S hrůzou jsem si ale uvědomila, že NEVÍM! Nemám tucha, nemám zdání, prostě netuším!

Můj boj probíhal následovně…

Vždy, když už jsem psát začala, rozumějte, otevřela počítač, tak jsem zase poměrně rychle skončila, rozumějte, počítač zaklapla. V tu chvíli se totiž objevil můj vnitřní kritik a našeptával mi do ucha samé zaručeně „moudré“ rady.

Nakonec jsem vždy došla k závěru, že je téma nesmyslné a styl mého psaní nedostatečně vybroušený. Myšlenky přicházely a zase odcházely natolik rychle, že jsem je nestihla ani zapsat. A jak to dopadlo? Vzdala jsem to, odsunula psaní článku na AŽ NĚKDY a šla se věnovat jiným, opravdu „důležitým a neodkladným“ záležitostem.

Bylo to období pro mě značně nepříjemné, cítila jsem se frustrovaná a neschopná. Možná, že to také znáte. Víte, že byste měli něco důležitého udělat, a místo toho, abyste se okamžitě pustili do akce a vytrvali, odložíte to na JINDY.

A abyste se vyhnuli tomu, že sami sebe začnete považovat za budižkničemu a megalenocha, což pro zachování vašeho zdravého sebevědomí a sebeúcty není zrovna ta nejlepší strategie, děláte milion, v konečném důsledku, nedůležitých a otravných činností, kterými se snažíte zabít čas.

Nakonec s hrůzou zjišťujete, že se vám úkoly, ty opravdu důležité, kupí a jste ještě nervóznější a frustrovanější než předtím. Nestíháte, práci dál odsouváte, ale slavnostně sami sobě slibujete, že zítra opravdu půjdete do akce. Dnes je toho prostě MOC!

Proč to tak je? A mají to tak občas všichni?

Myslím tím, introverti i extroverti? Týká se odkládání pouze nezajímavých činností nebo také aktivit, které nás baví a naplňují, ale máme pocit, že je právě teď dělat MUSÍME? A máme se vlastně považovat za prokrastinátory nebo jen lenochy?

„Líný člověk nic dělat nechce a je s tím stavem spokojený. Kdežto chudák prokrastinátor by rád něco dělal, ale nemůže sám sebe přemluvit.“ Petr Ludwig

Mezi tím, co jsem se bičovala a dávala si různá přízviska, jsem nad tím neustále uvažovala. Ale ani to mi v napsání nového článku nepomáhalo. Dál jsem pokračovala ve vymlouvání se.

Vymlouvala jsem se na nedostatek času, přebytek jiných, neméně záslužných a obohacujících, činností (v mém případě to tehdy bylo například vaření, čtení literatury osobního rozvoje, péče o děti, a zrovna opravdu značně urgentní se ukázal být nácvik skladby na klavír (i když jsem na něj nesáhla více než půl roku), a napsání článku se tím pádem odsouvalo znovu a znovu na již zmíněné AŽ NĚKDY.

Jako kdyby se žádné téma nezdálo dost důležité a natolik aktuální, abych vám o něm napsala, byť jen jedinou řádku. A pak, když už jsem myslela, že jsem se s psaním rozloučila nadobro, mě to trklo.

Prokrastinace. To je to nejaktuálnější téma, o kterém vám chci v tuhle chvíli napsat. To je to, co mě posledních pár měsíců trápí a nedá spát. To je to téma, které stojí za napsání článku. Když s prokrastinací bojuji já, pak s ní možná bojujete také vy, milí čtenáři.

A protože jsem nad ní nakonec zvítězila, za hlasitých fanfár v mé hlavě, musím s vámi rozhodně sdílet vše, co mi v dosažení vítězství pomohlo. Nehodlám si to totiž nechat jen tak pro sebe!

Co jsem nakonec zjistila?

Řeknu vám to narovinu, právě teď a tady, asi jsem…chvíle napětí…už jdu na to…blíží se přiznání… měla strach. Uf. Je to venku. A možná, že ho vy všichni, kteří prokrastinujete, jednoduše máte stejně tak. A je na čase si to přiznat. Ono vám stejně nakonec nic jiného nepomůže. Ani silná vůle, ani dostatečné sebeovládání, ani stojka na hlavě nebo ranní meditace.

Měla jsem strach. Z čeho, ptáte se?

• Co když už nikdy nenapíšu článek, který bude přínosem pro vás, milí čtenáři?
• Co když se vám článek nebude líbit, nepřinese vám žádné nové a zajímavé informace, nedodá vám hodnotu, kterou si zasloužíte?
• Co když bude psaní článku natolik náročné, že mi otráví psaní všech článků jednou provždy?

Přiznání si faktu, že mám strach, bylo prvním krokem na cestě za novým článkem. A právě tento krok se ukázal jako naprosto stěžejní. Pak už to šlo jako po másle. Nový článek je na světě. Možná není dokonalý, možná není aktuální pro všechny čtenáře, ale je na světě. Uf, a já mám ze sebe jednoduše dobrý pocit, mám radost z odvedené práce.

Takže, jak na prokrastinaci?

Co mi pomohlo a co by mohlo pomoct v boji také vám, milí čtenáři?

Je úplně jedno, co právě teď odkládáte. Může to být psaní diplomové práce, nácvik nové skladby na basu nebo trénink ve fitness centru.

Prokrastinujete?

Zamyslete se nad tím, jestli:

• Nemáte náhodou strach. Z toho, že nebudete dost dobří, že selžete, že zklamete ostatní nebo sami sebe. Z toho, že úkol nedokončíte, že budete k smíchu. Možná, že díky svým strachům odkládáte práci, i když je to něco, co vám dělá radost, na AŽ NĚKDY, POTOM, ZÍTRA. Přiznejte si svůj strach, a možná jich s překvapením objevíte hned několik.
• Rozhodněte se a myslete své rozhodnutí zcela VÁŽNĚ. Konec odkládání, jděte na to! TEĎ!
• Nepředstavujte si, co vás všechno čeká, udělejte první krok. Obujte si boty a oblékněte fitness oblečení. Stanovte si přesný čas, kdy vyrazíte a opravdu vyrazte!
• Co tím chci říct? Je možné, že vás představa úkolu, i když vás daná činnost v konečném důsledku baví a naplňuje, může zastavit. Je vám totiž jasné, že jestli máte danou práci udělat nejlépe jak můžete, musíte jí věnovat spoustu času a bude vás stát hodně energie a úsilí. Nenechte se ale odradit a jednoduše postupujte KROK za KROKEM.

• Když budete postupovat krok za krokem, práci dokončíte. Nakonec zjistíte, že jste to dokázali, že jste zvítězili. Nad prokrastinací i sami nad sebou.

Cvičíte ve fitness centru, z čela vám kape pot, možná už máte propocené tričko, ale usmíváte se, protože to děláte rádi. A nic vám nenahradí dobrý pocit, který sami ze sebe máte.

Píšete diplomovou práci, rozhodnete se, začnete a najednou to jde samo. Slova vás napadají samy od sebe. Píšete, a aniž byste věděli jak, stáváte se nástrojem něčeho vyššího, slova jdou spíše skrze vás než z vás. Jste tady a teď a usmíváte se, protože zase jednou děláte něco, co máte opravdu rádi, bez ohledu na to, jestli to bude dokonalé nebo ne. Vše plyne a blíží se k vysněnému cíli.

A o tom to celé je.

Jestli jsem nad prokrastinací zvítězila já, pak to bylo proto, abych si udělala radost novým článkem a sdílela s vámi všemi to, co mi k vítězství pomohlo.

A chci vám říct, že jestli zrovna prokrastinujete, tedy odkládáte, pak doufám, že vám můj článek pomůže, a nakonec se vrátíte k tvorbě něčeho, co vás samotné udělá šťastnějšími a spokojenějšími se sebou sama nebo co udělá radost lidem kolem vás.

Držím vám palce! A jestli máte s prokrastinací své vlastní jedinečné zkušenosti, těším se, že se o ně v komentářích podělíte. 🙂

Mějte se krásně, vaše Míša ♥