Láska našemu životu dává smysl, křídla, když člověk miluje, jeho život je hned o něco veselejší. Ano nebo ne? Rozhodně ano. Neexistuje na světě nikdo, kdo by nechtěl milovat a být milován. Introvert se na rozdíl od extroverta nerad seznamuje, na začátku vztahu může být extrémně nedůvěřivý a svoji náklonnost vyjadřuje spíše činy než slovy, ale bez ohledu na temperament, lásku prostě potřebujeme všichni.

Láska je základní součástí lidského života. Je to jeden z nejmocnějších a nejvzácnějších darů, které lidstvo dostalo.

Lorna Byrne

Teď ale k jádru věci, tedy tématu dnešního článku. Jak je na tom s láskou introvert? Jaký partner se k němu hodí? Jaká jsou specifika vztahu introverta s extrovertem, má takový vztah vůbec šanci? Není snad rozumnější, pokud jsem introvert, vybrat si pro společný život někoho, kdo má stejný temperament, tedy také introverta?

Tak to nejsou mé dnešní, hluboké úvahy, ale vaše časté otázky a dotazy, které mi pravidelně chodí na mail introvert@michaelafilipova.cz.

Ráda s vámi komunikuji, milí přátelé, s radostí vaše dotazy zodpovídám, navíc se tímto tématem mimo jiné zabývá e-book Vztahy introvertů aneb Síla přátelství, lásky a víry v sebe sama, ale opakování je matka moudrosti, takže jsem se rozhodla, že se na téma lásky a vztahů introverta zaměřím také v dnešním článku.

Snad vás potěší, poučí, rozplyne vaše obavy, vyvrátí mylná přesvědčení anebo utvrdí v tom, že je vaše rozhodnutí, týkající se výběru vašeho životního partnera, správné.

Tak tedy, introvert a láska?

Zatímco někteří introverti jsou bez dlouhodobého vztahu naprosto spokojení, většina dává přednost intimnímu vztahu s jednou osobou.

Marti Olsen Laney

Píšete mi (jména byla samozřejmě změněna):

„Na začátku vztahu jsem byla vážně nadšená. Martin mi přišel okouzlující, fascinující, pozitivní, usměvavý, pořád v pohybu, neustále vymýšlel pro oba spoustu aktivit a já byla šťastná, byla jsem přesvědčená, že si nikoho lepšího nemůžu přát.

Tolik společných zážitků, nových impulsů, jako za deset let mého života před tímhle vztahem, kdy jsem po práci trávila nejvíc času zavřená doma v chlupatých růžových bačkorách a s mojí milovanou kočkou. Jenže to jsem byla mladší, měla jsem víc energie, navíc jsme se vídali hlavně o víkendech, takže jsem v týdnu měla čas sama pro sebe.

Po deseti letech ve vztahu už tak nadšená nejsem. Mám pocit, že se jen přizpůsobuju. Martin náš vztah řídí pořád, já jsem unavená, nemám vůbec čas jen pro sebe. Jsem pak rozladěná, někdy si dokonce vymýšlím různé důvody, proč se naplánované akce nemůžu zúčastnit.

Martin je vytočený, protože s tím počítal a těšil se, kritizuje mě, že ho za nic neocením, plánuje program pro celou rodinu a může se na to prý vykašlat, když o nic takového nestojím. Co mám dělat? Jak to udělat, aby nám to zase klapalo?

Protiklady se prostě přitahují

Každý vztah má svá pozitiva a překvapivě také negativa. Nemůžeme očekávat, že vše bude jako na začátku, kdy nám srdce bušilo pokaždé, když jsme na svůj protějšek jen pomysleli. Stejně jako se vyvíjíme my, vyvíjí se i náš partner.

A když si pro společný život vybereme zábavného, aktivního a mnohdy hlučného extroverta, musíme počítat s tím, že každý z nás žije ve vlastním, odlišném světě. Oba máme úplně jiné potřeby, což ale neznamená, že nemůžeme být šťastní, tedy za předpokladu, že budeme respektovat odlišné potřeby našeho miláčka.

Carl Gustav Jung se domníval, že lidé se neustále snaží být úplným člověkem. Proto věřil, že nás přitahují opačné typy, a ty si také vybíráme.

Marti Olsen Laney

Stejné přitahuje stejné?

Tak tedy introvert s introvertem? I takový vztah se mění, vyvíjí a i takový vztah má své světlé a stinné stránky. Můžeme cítit větší jistotu, protože máme vedle sebe člověka, který rozumí našim potřebám. Není to tedy naprosto ideální? No možná ne tak, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Mám pocit, že vedle svého partnera spíš stagnuju. Je mi líto, že to tak musím říct, ale je to tak. Chybí mi nějaká akce, aspoň někdy. To, že jsem introvert neznamená, že chci pořád sedět doma na zadku. Miluju divadlo, kino, horskou turistiku, ráda se vídám s přáteli. Ale abychom jeli společně na hory, nepřichází v úvahu.

Honza je asi ještě větší introvert než já a nejspokojenější je, když může nerušeně dělat něco na zahradě nebo v dílně. Je to hrozný, mám pocit, že nemáme žádné společné zážitky, hezké vzpomínky, nic, na co bychom se těšili. Chybí mi radost ve vztahu a společně strávený čas jinde, než doma u televize nebo každý sám se svým vnitřním světem v jiné části domu.

Osobně si myslím, že na každém vztahu je potřeba pracovat. Každý vztah vyžaduje kompromisy, toleranci, respekt a nadhled. Mít společné cíle, hodnoty a priority a umět se společně zasmát.

Pokud ve vztahu řešíte cokoliv, co vás trápí, zkuste:

A hlavu vzhůru, každý problém má i své řešení!

Míša z Cesty šťastného introverta ♥