Jak neztrácet životní energii aneb prověřené rady pro vyčerpané introverty

Někdy extrovertům závidím, přiznávám. Jejich neutuchající optimismus a nezdolnou energii. Pozoruji svého extrovertního partnera den za dnem, jak zvládá milion aktivit a povinností, aniž by si alespoň povzdechl a říkám si, to je tak obdivuhodné, vážně, ale taky tak trochu k naštvání. Proč nemůžu mít tolik energie, to je tak strašně nespravedlivé, jak já k tomu přijdu?!

A můj milovaný muž s temperamentem extroverta zase říká: „Víš, co štve mě? Že někdo (C. G. Jung) rozdělí lidi na dva typy a pak všichni říkaj, ti introverti to mají v životě fakt těžký, v tom extrovertním světě jsou doslova utiskovaní, zatímco extroverti mají život lehký jako pírko. Není to spíš o tom, jak se k životu postavím, není to spíš o přístupu, o překonávání překážek a o překračování komfortních zón?“

Jasně, ano i ne. Chci uvést na pravou míru, že si rozhodně nemyslím, že by to měli extroverti v životě jednodušší, o tom žádná.

A že si to tedy snažím dělat lehčí, například tím, že dobře znám sama sebe, své silné a slabé stránky, že jednám v souladu se sebou sama, což znamená, že jsem autentická ve všem, co dělám (nebo na tom alespoň intenzivně makám). Ale jsou věci, se kterými prostě nepohnu, i kdybych se na hlavu stavěla, a nezbývá, než je přijmout tak, jak jsou. Někdy je to boj, přiznávám, s čím, že tedy coby introverti nepohneme?

Ať chceme nebo ne ⇓

Zásadní rozdíl mezi introvertem a extrovertem je v tom, jakým způsobem dobíjí svoji životní energii. Extroverti jsou orientovaní směrem ven a energii dobíjí interakcí, společenským kontaktem, rozhovorem, jednoduše tím, že jsou mezi lidmi a s lidmi. Na rozdíl od introvertů, kteří jsou orientovaní směrem dovnitř a takový rozhovor nebo jakýkoliv kontakt s lidmi je vyčerpává. Dobít energii musí opačným způsobem než extroverti, tzn. bytím o samotě.

A tím pro mnohé introverty vzniká problém, na který neustále naráží. Já nevím, jak to máte vy, milí přátelé, ale já neustále bojuji o čas pouze pro sebe. A to je přesně ta situace, kdy můj partner říká, že si introverti stěžují a naříkají, jak to mají v životě těžké.

A to je můj partner temperamentů znalý, tolerantní a chápavý. I přesto je zas a znovu překvapený, že potřebuji čas pro sebe sama. I přesto zas a znovu vysvětluji, že už jedu na doraz, a že potřebuji dobít baterky.

Jen si, milí introvertní přátelé, představte běžný denní režim a program takové normální rodinky. Značnou část dne jste v práci, kde se musíte soustředit a komunikovat. Abyste komunikovali efektivně, musíte se soustředit, a baterky se pěkně pomaloučku polehoučku vybíjí.

Když po práci přijedete domů, zvláště pokud jsou ostatní členové rodiny extroverti, chtějí si povídat. Sdělit vám dojmy a zážitky, sdílet s vámi vše důležité, co přes den zažili. Trpělivě tedy nasloucháte, i když byste nejraději zařvali, ať vás alespoň na chvíli nechají na pokoji a zavřeli už konečně pusu.

Pak přichází na řadu domácí práce, ani na minutku si neodpočinete. Děti se hádají, do toho řve televize na plné pecky, partner telefonuje, v pokojíčku puštěné rádio.

Říkáte si, to zvládnu. Odpočinu si zítra, pozítří, popozítří, o víkendu. Jenomže pak se mrknete do diáře a začínáte se hroutit. Zítra má milované dítě besídku v MŠ, pozítří přednášíte pro dvacet lidí, popozítří jdete s přáteli na večeři a na víkend je v plánu oslava narozenin.

Začíná se vám dělat mdlo. Ano, to je přesně ta chvíle, o které můj partner tak popuzeně mluvil, začínáte si stěžovat, že nemáte čas pro sebe a že vážně nevíte, kdy byste si ho udělali. Začínáte sami sebe litovat, že to prostě nemáte lehké, a že to extroverti mají v tomto ohledu mnohem jednodušší. Alespoň co se energie týče.

Jenomže takové stěžování nikdy nikomu nepomohlo, co s tím tedy raději něco udělat? Naučit se se svou energií pracovat? Dobíjet ji průběžně? Nenechat to dojít tak daleko, aby nám životní energie došla úplně? S autem přece taky nejezdíme až do chvíle, kdy mu dojde benzín.

Co mně osobně pomáhá? Mám pro vás nějaké tipy? Tady jsou. ⇓

Po mých zkušenostech a s tím, jak moc jsem časově vytížená, už nečekám, až budu padat na pusu. Neříkám si, to ještě zvládnu, to ještě dám, protože vím, že tímto způsobem jsem se častokrát vyčerpala úplně a pak byl i restart o dost náročnější.

To nejdůležitější nakonec?

Smířit se s tím, že je to tak, jak to je. Někdy máme tendence se srovnávat s ostatními, někdy sami sebe odmítáme nebo se nemáme rádi za to, že nejme dokonalí. Někdy nadáváme na svůj temperament a dostatečně si ho nevážíme.

A dnešní introvertní rada na závěr?

Přijměte fakt, že prostě nezvládnete všechno, milí introvertní přátelé. To ale neznamená, že jste horší nebo že je to důvod nemít sám sebe rád. Jste jedineční takoví, jací jste.

Možná, že budete muset o svých aktivitách víc přemýšlet, a možná, že budete muset dělat jen to, co je pro vás opravdu důležité. Možná, že budete muset víc odpočívat a svoji energii pravidelně dobíjet. Kdo ale řekl, že je to špatně? Čí názory jsme přijali za své?

A jak řekl Oscar Wilde: „Buďte sami sebou. Všichni ostatní už jsou obsazení.“

Mějte se krásně a opatrujte se! Míša ♥

⇒ Máte nějaké vlastní prověřené introvertní tipy, jak neztrácet nebo dobíjet životní energii? Co vám funguje? Jsem zvědavá, psát můžete do komentářů pod článkem! ♥

⇒ A jestli vás téma zajímá a chcete se o temperamentu člověka dozvědět víc, můžete začít tím, že si ZDARMA stáhnete můj e-book Vztahy introvertů aneb Síla přátelství, lásky a víry v sebe sama. ♥