Cestou šťastného introverta
Michaela FilipováIntrovert stejně jako extrovert má rád lidi, komunikaci, výměnu informací, sdílení.
Někteří introverti jsou sociálně velmi zdatní a okolí je může dokonce mylně považovat za extroverty. Nemají sebemenší problém se zapojit do hovoru, začlenit do společnosti příjemných lidí, připojit do zajímavé diskuse na téma, o kterém mají dostatek informací nebo uvolněně vystoupit na semináři pro padesát lidí, na který se stihli detailně a s maximálním nasazením připravit.
Nejraději ale sdílí s těmi nejbližšími, kterým důvěřují. S lidmi, které milují, se kterými se cítí dobře a bezpečně, se kterými se dokáží dokonale uvolnit a dovolí si být sami sebou. Není pravda, že introvert nedokáže dát dohromady větu, jak si to často nesprávně vykládají extroverti.
Introvert mluví, když má CO říct. Většinou.
Není potřeba se za každou cenu zapojovat do hovoru. Mluvit, když se vás na názor nikdo neptá nebo plýtvat energií na hodnocení životů ostatních. Introvert se tedy často do diskuse nezapojí. Někdy prostě jen pozoruje, vnímá atmosféru, naslouchá.
Stejně tak, jako jsme opatrní a nedůvěřiví ve vztazích, je naše komunikace pro spoustu lidí příliš pomalá, rozvážná, chladná, odtažitá nebo nezáživná.
Je to pravda? ANO!
- Ve chvíli, kdy se nás někdo ptá na osobní a citlivé informace, do kterých mu nic není.
- V situaci, kdy se vznášíme ve svém vnitřním světě, objevujeme jeho poklady a někdo nás vyruší.
- Tehdy, když je někdo příliš suverénní, netaktní, hlasitý, afektovaný nebo až moc otevřený.
Takové chování v nás okamžitě vzbuzuje nedůvěru a nepříjemné pocity. Nezávazné hovory? Zdvořilostní fráze? Raději ne. K přednostem introverta spontánní reakce rozhodně nepatří.
Moment překvapení
Úplně nejhorší, co se nám může při komunikaci stát, je tzv. moment překvapení. Je to ta osudná chvíle, kdy vás někdo v rozhovoru natolik šokuje, že se v tu chvíli nezmůžete na jediné slovo.
Mluvím například o situaci, kdy mi babička minulý týden během hovoru o nákupu oblečení pro mou dceru, nezapomněla sdělit, že mám obří zadek. Možná jsem občas pomalejší, ale jakou souvislost má dcery triko s mým pozadím?!
Má komunikace introverta svá specifika?
Rozhodně ANO.
Když se sejdu s jednou přítelkyní v klidném a tichém prostředí, budu se cítit lépe, než na hlučné akci ve větším počtu lidí. Většinou naslouchám, dlouho trvá, než se druhým otevřu a začnu sdílet svůj vnitřní svět.
Je pro mě příjemnější a přirozenější vyjadřovat se písemně než ústně. Když nemám náladu nebo dostatek energie, budu se lidem vyhýbat a komunikovat minimálně. Potřebuji být sama se sebou a získat zpět ztracenou rovnováhu.
Každý problém má své řešení
- Milí introverti, pište SMS a emaily, využijte jakoukoli komunikaci formou psaní, které vám jde. Dokážete se naplno soustředit na sdělení, znovu si ho pročíst, upravit, přepsat tak, aby jste vyjádřili správně to, co potřebujete.
- Ztrácíte se ve větší skupině? Dejte přednost schůzce ve dvou. Vysvětlete ostatním, proč je to pro vás lepší, jak to máte vy. Věřím, že ti, co vás mají opravdu rádi pochopí vaše potřeby a budou je respektovat.
Také se čas od času sejdu s více kamarádkami najednou. Jsem se sebou ale smířená, snažím se uvolnit a netlačit na sebe.
Má s tím okolí problém?
Vysvětluji, tak to mám já, taková jsem.
Není důležité se zavděčit okolí, nejdůležitější je přijmout sám sebe a hlavně, nesrovnávat se. Každý jsme jiný a proto nám vyhovují i jiné věci.
Kdo řekl, že správné je pouze jedno jediné řešení, ten egoisticky prosazuje to, co vyhovuje jemu a pravda je, že nezná jinou cestu. Přemýšlejte, jděte do akce a zkoušejte různé možnosti. Nakonec určitě najdete to, co vám bude sedět nejlépe, a co přijmete s nadšením do svého života.
Od koho utíkejte pryč, i když by byl mistrem komunikace?
- Hlučných egoistů, kteří potřebují být všude vidět a slyšet. A to bohužel i tehdy, když by měli raději mlčet.
- Od lidí, kteří ponižují, ztrapňují, pomlouvají, hodnotí.
- Těch, co používají slova, aby ublížili.
- Co komunikují, ale jejich slova jsou jed, který dokáže otrávit všechny okolo.
- Lidí, kteří když otevřou pusu, není slyšet jediné pozitivní slovo. Nic, co by zahřálo u srdce, pohladilo, potěšilo, dodalo naději.
Jednoduše se uvolněte
Mluvte, když máte, co říct. Mlčte, když to uznáte za vhodné. Člověk nemusí vždy používat slova, aby dal najevo, co cítí. Nesrovnávejte se. Dělejte to, co cítíte, že je správné. Někteří budou hodnotit všechny a stále. To ale není váš problém. Buďte sami sebou.
Ať jste introvert nebo extrovert, slova používejte moudře a s láskou a přesně takový bude váš život.
Mějte se krásně, Míša ♥
Jedinečný e-book, který prostě musíte mít?
Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu
To mě zajímá, mrknu se!
O introvertech a extrovertech jinak
Jsou tak odlišní, a přesto vedle sebe mohou šťastně žít. [content id=2675][/content]…
Jak neztrácet životní energii aneb prověřené rady pro vyčerpané introverty
Někdy extrovertům závidím, přiznávám. Jejich neutuchající optimismus a nezdolnou energii. Pozoruji svého…
Je introvert lásky schopen?
Láska našemu životu dává smysl, křídla, když člověk miluje, jeho život je…
Přidat komentář
-
-
Pro všechny, kteří se zajímají o výchovu malého introverta! Klikněte na obrázek a mrkněte na e-book pro vás.
Jsem moc ráda, že jsem tento článek rozklikla. Jsem introvert a strašně dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se na nějakou akci, kde bylo více lidí odhodlala jít. Díky práci jsem se to naučit musela a dneska jsem si na to v podstatě zvykla, že při různých druzích akcí jen sedím a poslouchám. Ale někdy se cítím opravdu divně, že jenom mlčím a nic neříkám, skoro jako bych tam ani nemusela být. A jsem neskutečně ráda, že v tom nejsem sama, která nemá potřebu neustále mluvit a na vše vyjadřovat svůj názor.
Míšo, úplně vidím sebe, sama určitě nejsi! Než jsem se s tím srovnala, a dovolila si bez pocitu viny a studu mluvit opravdu jen když chci, a když mám co říct, nějakou dobu to trvalo…ale teď už si to užívám a nekoukám na to, kdo si co myslí…Moc díky za komentář a ať se Ti daří! 🙂
Jako introvert mluvím jen v menších skupinkách lidí a to těch, kde se nevyskytují ti hluční egoisté, pomlouvači a tak podobně. Pak nemám problém se uvolnit. Jinak ale vyhledávám menší společnosti lidí a mluvím jen o tématech, která mě zajímají. Takový small talk je pro mě učiněná hrůza, nevím co říkat. 😀 Jinak mezi lidi chodím ráda, ale hlavně během základky a střední mě nikdo nerespektoval, pro všechny jsem byla divná, tichá a namyšlená. Když jsem to omlouvala tím, že jsem introvert a nepotřebuji tolik společnost, tak mi spolužák řekl, že neví, co to je introvert, ale že tím jen omlouvám svoji nevychovanost (tím myslel mlčení v kolektivu). Teď už mám naštěstí kolem sebe povětšinou jen dobré lidi a jsem šťastná. 🙂
Lady Lenna
Lenko, krásně napsáno! Moc díky za komentář a za sdílení zkušeností, moc si toho vážím.
Krásně napsáno, děkuji.Jsem moc ráda, že nejsem sama,kdo má podobné prožitky jako já.Už ve školce jsem si uvědomila svou „divnost“ a pobídky,abych byla kolektivní mi působily trauma a úzkost. Informace, že půjdeme na návštěvu,kde „budou všichni“mi působí až nevolnost. Mám lidi ráda,ale jsem schopná pokrýt tak 3-4 osoby dobře známé,víc ani ťuk. Taky návštěva v délce více jak 1,5 hodiny je pro mě už utrpení a mám fakt pocit nějakého trilobita z pravěku, který se někde ocitl omylem:) Konverzační témata mi připadají neuvěřitelně povrchní a banální a sedět a poslouchat je pro mě někdy fakt utrpení a ztráta času. Myslíte, že jsem namyšlená, nebo to máte podobně? Namyšleně si ale nepřipadám, spíše naopak, s nulovým sebevědomím a méněcenně. Jsem vděčná za tyto stránky. Připadá mi, že jsem se snad konečně odrazila ode dna. Děkuji 🙂 Janča
Krásný den, Jančo! Moc Vám děkuji za úžasný komentář, je pro mě důležité vědět, že to, co dělám má smysl, a že svými texty, články a e-booky pomáhám ostatním. Ale nejen ostatním, stejně tak sama sobě. 🙂 Určitě si nemyslím, že byste byla namyšlená, o mně si to spoustu lidí myslelo a možná stále ještě myslí. Je to pravděpodobně odstupem, který si udržujeme, ale v jádru to tak není, sama to víte, a Vaši nejbližší přátelé a rodina určitě také. Rozdíl vidím v tom, že dnes už mi je jedno, co si kdo myslí, protože se člověk nezavděčí všem a je podstatné být sám sebou. Důležité je pro mě to, jak je to doopravdy, pod povrchem. A o to také nám introvertům jde! Přeji Vám jen to nejlepší, mějte se krásně! Míša
Svého přítele jsem měla vždy za extroverta, ale podle tvého článku, to je spíše introvert. Pokud nemá co říct, nic neříká a zdvořilostní fráze nenávidí 😀 Už několikrát se mi s kamarádkami stalo, že některá se chtěla sejít jenom ve dvou, že ve skupině se moc dobře nelíbí a vyhověla jsem ji. Chápu, že to takhle někdo má a je pro něj obtížnější se ve skupině projevit 🙂
WantBeFitM
Super Míšo, když bude takových chápajících a empatických lidí na světě víc, všem se nám bude lépe žít! Každý jsme jiný, ale je to tak správně. A měli bychom se naučit se vzájemně tolerovat a respektovat! Díky za komentář, měj se fajn! Míša
Moc děkuji za Váš článek. Pomohla jste mi získat zpět ztracené sebevědomí.
Krásný den, Lído, moc děkuji, mám velkou radost, takové zprávy mě vždycky potěší! 🙂 Jinak jestli chcete na svém sebevědomí ještě zapracovat, mrkněte na nový e-program Jak zvýšit své sebevědomí za 21 dní, veškeré info o programu najdete tady https://michaelafilipova.cz/21-denni-transformacni-program/. Mějte se fajn a opatrujte se! Míša