Příliš stimulace v praxi

Introverti milují samotu, ticho a klid.

Proč tomu tak je a jaké benefity samotou získávají? A jak se cítí, když si samotu nějakou dobu nemohou dopřát? Začtěte se do článku a dozvíte se všechny odpovědi.

Být sám není pro nás, introverty, jen rozmar nebo výmysl. Je to naše potřeba, způsob, jak si udržet duševní zdraví, pohodu a životní rovnováhu. Na tuhle potřebu se ale lehce zapomíná. V dnešní době, kdy máme program nabitý od ranního úsvitu po moment, kdy večer padneme do postele, je těžké najít si alespoň chvilku, abychom si dobili baterky.

Ptáte se, jak to prakticky udělat?

Poslat rodinu na procházku každý den od tří do čtyř s tím, že maminka potřebuje být chvilku sama? Vysvětlit kolegům v práci, že nejdete na poradu, protože máte v plánu procházku do parku? Většinou nereálné a nemožné, alespoň takovou máme osobní zkušenost.

Tuto potřebu nemusí ani okolí nutně pochopit a její důležitost může zlehčovat. Zvlášť v rodinách a v kolektivech s převahou extrovertů, kteří potřebují přesný opak, tedy být co nejvíce a nejčastěji ve společnosti lidí, nemusí být jednoduché vysvětlit okolí, že to máme jinak.

Nepřemýšlejte o introverzi jako o něčem, co je potřeba vyléčit. Svůj volný čas si užívejte, jak chcete vy sami, nikoli, jak si myslíte, že se od vás očekává.

Susan Cain

Chvíle klidu bychom si měli ale dopřát i přes to, že rodina a přátelé budou na začátku překvapeni, co jsme si to zase vymysleli.

Jak? Nemusíte vystrnadit rodinu, zařiďte si hlídání u vás doma a běžte na procházku do přírody. Nejde o to, kde budete sami, ale že se vám to podaří. V práci si na sebe udělejte čas v době pauzy nebo oběda. Místo toho, abyste šli na oběd s ostatními, najezte se v kanceláři v klidu o samotě. Možná vás okolí bude považovat za podivíny, tím se ale rozhodně netrapte.

Měj odvahu, aby hluk ostatních názorů nepřekřičel tvůj vlastní vnitřní hlas.

Steve Jobs

Udělejte si z toho oblíbený rituál, zvyk. Každý týden si do diáře napište čas, který strávíte pouze sami se sebou. Napište si to a trvejte na tom, že tento čas opravdu využijete k tomu, abyste strávili chvíli pouze se svým JÁ. Berte to jako investici do svého duševního i fyzického zdraví.

Jak to vypadá, když budete na své potřeby zapomínat?

Většinou sami poznáme, kdy bychom se měli stáhnout a načerpat energii. Náš vnitřní hlas, vnitřní kompas, nás vede neomylně.

Včas jsme upozorněni na to, že máme zpomalit. Tělo i duše nám dávají jasná znamení, která ale bohužel často ignorujeme. Mávneme nad tím rukou, děláme, že jsme neslyšeli, nerozuměli, odpočinek a relaxaci oddalujeme na až někdy, a přitom už jedeme na doraz.

Říkáme: „Nemám na to čas, teď to nejde, to ještě zvládnu.“ Hledáme výmluvy, proč si nenajít ani chvilku sami pro sebe. Možná máme pocit, že si odpočinek nezasloužíme? Neumíme si ho dovolit? Myslíme si, že ho vlastně nepotřebujeme? Jaká chyba, jaká neláska. Nevážíme si sami sebe a ignorujeme, když nám vnitřní hlas říká zřetelně a srozumitelně STOP.

Jak to mám já? Co se se mnou děje, když neposlouchám samu sebe, když jedu na doraz, když si hraji na extroverta a egoisticky si myslím, že zvládnu více stimulace, než je reálně možné?

Důsledky se projeví najednou a neplánovaně.

Začnu mít špatnou náladu, zdánlivě bezdůvodně. Jsem ve stresu ze situací, které mě jindy nechávají naprosto klidnou. Na řadu přichází úzkost a neklid, i když si nemůžu vzpomenout, co je způsobilo.

Jsem naštvaná na celý svět, okolí mi leze na nervy a moji rozladěnost nelze skrývat a upřímně, ani se o to nesnažím. Necítím se dobře sama se sebou a už vůbec si neužívám společnost, na kterou jsem se ještě před pár dny opravdu těšila. „Deprese?“ říkáte si. Nadměrná stimulace v praxi, tak zní správná odpověď. Přetížení introverta.

Následuje fáze rušení domluvených akcí. Jednoduše na ně nemám energii. Nerada bych, abych z tohoto článku vyšla jako nezodpovědný člověk, který vždy ruší to, co si domluvil. Naopak, snažím se žít férově, zodpovědně a dodržet své slovo. Snažím se vědomě plánovat své schůzky tak, abych na ně měla dostatek elánu a síly a mezi tím si mohla dostatečně odpočinout a dobít se.

Práce na sobě je proces, který nikdy nekončí. Člověk se má stále co učit a přetížení introverta je stav, kterému se dá vyhnout. Když budeme znát sami sebe a své limity, začneme žít tak, abychom byli v rovnováze a konečně si svou introverzi dokázali užívat naplno.

Jsem přesvědčená, že vás okolí nakonec pochopí a vaši potřebu bude respektovat.

Vy jste důležití! Jste páni svého života, jste jeho tvůrci. Máte všechny předpoklady k tomu, abyste žili svůj život pravdivě, vědomě, abyste si vytvářeli životní podmínky ke své vlastní spokojenosti. Poslouchejte svůj vnitřní hlas a vždy se včas dozvíte, co máte udělat. Nevytvářejte si žádná omezení, žádné zbytečné překážky, žádná ALE. Buďte na sebe laskaví, jednejte se sebou s úctou a respektem. Dokážete to!

Držím palce, s láskou vaše Míša ♥