Okno do introvertní duše

Jedna důležitá věta

Má extrovertní přítelkyně mi řekla naprosto zásadní větu. „Takže ty, i když jsi introvert a nerada sdílíš své pocity a myšlenky a střežíš si svůj vnitřní svět, se pro to, abys mohla pomáhat ostatním introvertům, musíš otevřít a překonávat každý den sebe sama, je to tak?!“

Vystihla to  naprosto přesně a v jedné jediné větě. Do té doby jsem o tom tak hluboce nepřemýšlela.  Což není tak úplně obvyklé, protože jako introvert většinu času strávím tím, že o něčem přemýšlím. Tentokrát jsem se ale vědomě rozhodla, že půjdu raději okamžitě do akce.

Jednoduše jsem si začala plnit své sny, dělat co mě baví a naplňuje. Vydala jsem se na cestu a nepřemýšlela nad tím, co všechno mě na ní čeká. Důvod je prostý. Kdybych nešla do akce okamžitě, pravděpodobně bych zůstala stát na místě, protože by mě pohltily vlastní strachy. A to jsem nechtěla za žádnou cenu dopustit.

„Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha znamená jednat navzdory svému strachu. Když to uděláte, strach náhle zmizí.“
Dolf De Roos

Rozhodla jsem se a vykročila.

Co všechno to pro mě vlastně doopravdy znamená?

„Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.“
Dalajláma

Každodenní překračování svých komfortních zón, každodenní překonávání sebe sama, učení se a růst. Komunikace, sdílení, důvěra ve vlastní schopnosti a v ostatní lidi. Víra v to, že má moje práce smysl, a že pomáhá jiným lidem. Víra v sounáležitost, jednotu a v pozitivní myšlení. Radost z maličkostí i z velkých věcí. Laskavá spolupráce, opravdové přátelství, respekt k sobě i k ostatním lidem.

Přijímání svých strachů a překonávání mnoha omezení, která jsem si sama v průběhu života vytvořila. Opouštění a nacházení.

Přitom všem nesmím zapomínat na to, kdo jsem a co potřebuji. Na své specifické introvertní potřeby. Na udržování rovnováhy a životní energie.

Na chvíle samoty

Uvnitř sebe najdete klid a útočiště, do něhož se můžete kdykoli stáhnout a být sám sebou.

Hermann Hesse

Nechám vás tedy nahlédnout do svého světa. Vnitřního světa. A i když mám strach,  přesto to udělám. Proč? Věřím, že je to bezpečné. Věřím, že to máte podobně. Věřím ve sdílení s lidmi na stejné vlně.

Otevřu okno, jenom tak trochu, abyste mohli nahlédnout dovnitř. Do chvíle, kterou každý introvert naprosto miluje.

Do SVÉ samoty.

Jak vypadá samota introverta?

Samota není osamělost. Nejsem osamělá, osamění znamená hluboký smutek a sžírající beznaděj. Osamění je život bez bezpodmínečné lásky a radosti. Introverti nejsou osamělí. Jsou rádi o samotě.

Je to čas, kdy vnímám sama sebe, úplně se ztiším a JSEM. Pozoruji své myšlenky a nechávám je volně plynout.

Jako mraky po obloze. Svobodně a nekontrolovaně.

Je to chvíle, kdy možná ani žádné myšlenky nemám. Vnímám svůj tep a tlukot srdce. Jsem tady a teď. Užívám si prosté bytí. Vím, že je vše tak, jak má být, a že jsem na správné cestě. Nic mě neruší. Žádné vnější vlivy nerozptylují mou pozornost. Nezatěžují mě všední starosti. Neřeším nic, co nepatří této magické chvíli. Život je najednou jednoduchý, krásný, život je to, co právě teď prožívám.

Tak si užívám samotu já. Tak a někdy také úplně jinak. Podle nálady. Podle momentálního duševního rozpoložení. Tak, jak se mi chce, abych byla spokojená, abych byla sama sebou. Pro dnešek by to stačilo. Okno zavírám, jsem přece introvert, takže co je moje, to je moje, a to si s dovolením ponechám .

Nyní se ztište a nahlédněte do svého vlastního nitra.

„Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svým já. Pokud ztratíte spojení se svým já, ztratíte se ve světě.“
Eckhart Tolle

S láskou ♥

Míša z Cesty šťastného introverta

A jak si užíváte samotu vy? Co pro vás a váš život znamená? Těším se na váš komentář, přátelé!

A mějte se fajn!