Kořeny mé NE sebelásky ♥

Dnes si nevzpomenu na přesný okamžik, kdy jsem začala sama o sobě pochybovat a slovo sebeláska zmizelo z mého světa. Ale nemyslím si, že by se tak stalo v jednu určitou chvíli.

Byla to souhra různých okolností, zážitků a negativních zkušeností, které s vnímáním mé osoby jako krásné a dokonalé zatřásly natolik, že jsem se jednoduše přestala mít ráda. Ne hned, ale postupem času, samozřejmě.

Jako úplně malé dítě, zhruba do šesti let, jsem se upřímně milovala.

Zářila jsem a opravdu jsem si o sobě myslela, že jsem skvělá. Život se zdál být dokonale jednoduchý, a přitom plný zázraků a neuvěřitelných možností a podnětů ke zkoumání. Ale jen do doby, než jsem nastoupila na základní školu. Tam mi má zdravá sebeláska byla k ničemu, žádoucí se ukázalo být příliš nevyčnívat, nezářit a splynout s davem.

Vlastně mi to příliš nevadilo vzhledem k tomu, že jsem byla nerada středem pozornosti. Ale naučila jsem se to, co jsem pak dělala většinu svého života a co mi většinu toho času ničilo život.

• srovnávat se s ostatními,
• soutěžit o pozornost a lásku ostatních,
• raději mlčet než říkat něco nevhodného, čím bych se zesměšnila,
• a mít strach dělat chyby.

Navíc jsem byla hodně citlivé a úzkostné dítě a každou poznámku, negativní hodnocení nebo nepromyšlený soud na můj úkor, jsem si k srdci brala více, než bych si byla přála.

Introvertní děti propadají pochybám o vlastní osobě snáze než děti extrovertní a snadno se nemilosrdně odsuzují.

Silvia Löhken

Malí introverti jsou často považováni za příliš tiché a neaktivní, vypadá to, že se neumí prosadit a oni ve společnosti, která fandí extrovertům, často opravdu neumí. Vždy se totiž najde někdo přátelštější, spontánnější, aktivnější, a opět se najde důvod k degradujícímu srovnávání a nelítostnému sebeodsuzování.

A klidně vám naservírují své zaručené pravdy o tom, kdo jste. Takže jsem se o sobě dozvídala ledacos. Že jsem namyšlená, protivná nebo rozmazlená. Že jsem hloupá na matematiku, nebo že to s mou tichou a neprůbojnou povahou budu mít v životě těžké.

Navíc jsem byla vždy JINÁ, a to i vzhledem.

Měla jsem podle některých spolužáků na „bílou“ holku až moc podivně černé vlasy a tmavé oči, což mi na sebevědomí taky moc nepřidávalo. Pochybnosti o sobě samé se mi zarývaly pod kůži opravdu hluboko.

Žádné pochvale jsem nevěřila a brala jsem ji jako milou laskavost, ale každý negativní soud jsem si zafixovala jako neměnnou bolestnou pravdu.

Je to snad má chyba?

Když se mi ve třinácti letech rozvedli rodiče, rozpadl se mi celý svět. A i když jsem doufala, že to není má chyba, přece jen mě to utvrdilo v tom, co už jsem si dávno myslela. Že nestojím za nic.

Rozvod rodičů poznamená dítě vždy, ať je situace jakákoliv. A i když se jeden z rodičů snaží na dvě stě procent, nedokáže vyplnit díru v srdci, která tam po odchodu toho druhého zůstane.

Každý máme svůj vlastní příběh

A tento článek nemá být jen a jen o mně. Chtěla jsem s vámi sdílet kořeny nelásky k sobě samé, a možná právě teď přemýšlíte nad těmi svými.

Co jste se o sobě v dětství dozvídali? Čemu jste uvěřili a věříte tomu dodnes? Jakou bolest v sobě máte hluboko zakořeněnou? Máte se rádi takoví, jací doopravdy jste nebo o sobě stále jen pochybujete?

Může to být JINAK

Když svou sebedůvěru postavíme na tom, kým jsme, místo aby se zakládala na tom, čeho jsme dosáhli, vytvoříme něco, co nám nikdo, ani žádné okolnosti nikdy nemohou vzít.

Barbara De Angelis

Co je dobré pro začátek vědět, pokud ještě stále věříte všemu, co jste se o sobě za svůj život dozvěděli a pokud vám to dodnes komplikuje život?

• UVĚDOMĚNÍ

Uvědomte si, že to, jak se k vám chovalo vaše okolí v dětství, s vámi nesouvisí. Jste hodnotní a jedineční, i když jste se o sobě možná dozvídali něco jiného. Ostatní jednali tak, jak to v danou chvíli uměli nejlépe, ale s vámi jejich slova a činy nemají nic společného.

•   POCHOPENÍ

Když si uvědomíte, že to, co ostatní říkají a dělají souvisí s nimi, a ne s vámi, spadne vám kámen ze srdce. Najednou nad vámi jejich bolestná slova a činy nemají žádnou moc. Moc nad vámi měly proto, že jste jim sami uvěřili. Záleží na tom, čemu věříte. Ale pravdy, kterým věříte, si vybíráte vy sami.

• ODPUŠTĚNÍ

Ostatní jednali tak, jak to v danou chvíli uměli nejlépe. Dnes už nemá smysl jim něco vyčítat, živit v sobě pocity zlosti, nenávisti, křivdu nebo vinu, nic z toho vám nepomůže. A především, všechny negativní myšlenky a pocity škodí jen a jen vám.

Lidé, kteří vám ublížili na svá slova a činy s největší pravděpodobností dávno zapomněli, a možná by se upřímně podivili nad tím, co vás ještě dnes zbytečně trápí.

Pravděpodobně by si vzpomněli, jak se cítili mizerně, protože oni sami slýchali od svých bližních negativní hodnocení nebo zlostné komentáře. Nic z toho, co vám řekli s vámi nesouvisí, opravdu, proto jim můžete odpustit. A udělejte to především kvůli sobě.

• OCENĚNÍ

Nikdy není pozdě začít jinak, když už teď víte, že nemusíte věřit tomu, co jste se o sobě za svůj život dozvěděli. Je to tak, že si můžete vytvářet nová sebehodnocení, která vám budou dobře sloužit místo toho, aby vám škodily.

Začněte se chválit, naučte se oceňovat a říkat si nové pravdy, kterým se rozhodnete věřit. Obvykle jsme naučení řešit každou svoji chybu a každý úspěch brát jako samozřejmost. Já sama jsem se to tak v dětství naučila a většinu svého života to tak dělala.

Zkuste se každý večer pochválit za vše, co se vám toho dne povedlo. 

Za každou maličkost, zdánlivě bezvýznamnou věc. Je úplně jedno, o jak velkou nebo malou věc se jedná, jde o to, abyste se naučili sami sebe ocenit. Všechny pochvaly si napište, ať to máte černé na bílém. Pochvalte se za dobrý oběd, zdárně vyřešený pracovní úkol, že jste se konečně odhodlali cvičit, nebo že jste si dnes výjimečně nedali nic sladkého.

• ZMĚNA

Změna nepřijde ze dne na den. Jde o to, abyste na sobě začali pracovat a vědomě měnili vnímání sebe sama. Abyste se pomalu, ale jistě, posouvali od nelásky k sobě sama k ochotě uznat, že jste skvělí takoví, jací jste.

Že máte své silné stránky, jen jste jim nevěnovali dostatek pozornosti, protože jste se celý život zaměřovali v první řadě na to negativní, co jste o sobě slýchali nebo na chyby, které jste udělali.

Opravdu, funguje to, držím vám palce, nevzdávejte to a opatrujte se.

Míša z Cesty šťastného introverta ♥

Co teď? Jestli chcete na článek reagovat, těším se na váš komentář. Jestli se mnou chcete sdílet váš vlastní příběh, psát můžete na introvert@michaelafilipova.cz.

A jestli jste introvertní žena, chcete objevit svoji jedinečnost a zapracovat na svém sebevědomí, pak vás bude zajímat 21 denní transformační e-program Jak zvýšit své sebevědomí za 21 dní.

A mějte se fajn! ♥