Cestou šťastného introverta

Proč jsem se neměla ráda aneb 5 kroků k posílení sebelásky

Kořeny mé NEsebelásky 

Dnes si nevzpomenu na přesný okamžik, kdy jsem začala sama o sobě pochybovat a slovo sebeláska zmizelo z mého světa. Ale nemyslím si, že by se tak stalo v jednu určitou chvíli.

Byla to souhra různých okolností, zážitků a negativních zkušeností, které s vnímáním mé osoby jako krásné a dokonalé zatřásly natolik, že jsem se jednoduše přestala mít ráda. Ne hned, ale postupem času, samozřejmě.

Jako úplně malé dítě, zhruba do šesti let, jsem se upřímně milovala.

Zářila jsem a opravdu jsem si o sobě myslela, že jsem skvělá. Život se zdál být dokonale jednoduchý, a přitom plný zázraků a neuvěřitelných možností a podnětů ke zkoumání. Ale jen do doby, než jsem nastoupila na základní školu. Tam mi má zdravá sebeláska byla k ničemu, žádoucí se ukázalo být příliš nevyčnívat, nezářit a splynout s davem.

Vlastně mi to příliš nevadilo vzhledem k tomu, že jsem byla nerada středem pozornosti. Ale naučila jsem se to, co jsem pak dělala většinu svého života a co mi většinu toho času ničilo život.

  • srovnávat se s ostatními,
  • soutěžit o pozornost a lásku ostatních,
  • raději mlčet než říkat něco nevhodného, čím bych se zesměšnila,
  • a mít strach dělat chyby.

Navíc jsem byla hodně citlivé a úzkostné dítě a každou poznámku, negativní hodnocení nebo nepromyšlený soud na můj úkor, jsem si k srdci brala více, než bych si byla přála.

Někteří dospělí nepřemýšlí nad tím, co před dětmi vlastně říkají, a jaké to může mít důsledky.

A klidně vám naservírují své zaručené pravdy o tom, kdo jste. Takže jsem se o sobě dozvídala ledacos. Že jsem namyšlená, protivná nebo rozmazlená. Že jsem hloupá na matematiku, nebo že to s mou tichou a neprůbojnou povahou budu mít v životě těžké.

Malí introverti jsou často považováni za příliš tiché a neaktivní, vypadá to, že se neumí prosadit a oni ve společnosti, která fandí extrovertům, často opravdu neumí. Vždy se totiž najde někdo přátelštější, spontánnější, aktivnější, a opět se najde důvod k degradujícímu SROVNÁVÁNÍ.

Navíc jsem byla vždy JINÁ, a to i vzhledem.

Měla jsem podle některých spolužáků na „bílou“ holku až moc podivně černé vlasy a tmavé oči, což mi na sebevědomí taky moc nepřidávalo. Pochybnosti o sobě samé se mi zarývaly pod kůži opravdu hluboko.

Žádné pochvale jsem nevěřila a brala jsem ji jako milou laskavost, ale každý negativní soud jsem si zafixovala jako neměnnou bolestnou pravdu.

Zlomené srdce

Když se mi ve třinácti letech rozvedli rodiče, rozpadl se mi celý svět. A i když jsem doufala, že to není má chyba, přece jen mě to utvrdilo v tom, co už jsem si dávno myslela. Že nestojím za nic.

Rozvod rodičů poznamená dítě vždy, ať je situace jakákoliv. A i když se jeden z rodičů snaží na dvě stě procent, nedokáže vyplnit díru v srdci, která tam po odchodu toho druhého zůstane.

Každý máme svůj osobní příběh.

A tento článek nemá být jen a jen o mně. Chtěla jsem s vámi sdílet kořeny nelásky k sobě samé, a možná právě teď přemýšlíte nad těmi svými.

Co jste se o sobě v dětství dozvídali? Čemu jste uvěřili a věříte tomu dodnes? Jakou bolest v sobě máte hluboko zakořeněnou? Proč se nemáte rádi? Proč o sobě pochybujete?

Může to být JINAK.

Sebevědomí a sebeláska člověka není nic, s čím by se nedalo pracovat, a proto jsem se s vámi rozhodla podělit o kroky, které vaši sebelásku zaručeně posílí.

Mám je vyzkoušené a rozhodně fungují!

  • UVĚDOMĚNÍ

Uvědomte si, že to, jak se k vám chovalo vaše okolí v dětství, s vámi nesouvisí. Jste hodnotní a jedineční, i když jste se o sobě možná dozvídali něco jiného. Ostatní jednali tak, jak to v danou chvíli uměli nejlépe, ale s vámi jejich činy nemají nic společného.

  •   POCHOPENÍ

Když si uvědomíte, že to, co ostatní říkají a dělají souvisí s nimi, a ne s vámi, spadne vám kámen ze srdce. Najednou nad vámi jejich bolestná slova a činy nemají žádnou moc. Moc nad vámi měly proto, že jste jim sami uvěřili. Záleží na tom, čemu věříte. Ale pravdy, kterým věříte, si vybíráte vy sami.

  • ODPUŠTĚNÍ

Ostatní jednali tak, jak to v danou chvíli uměli nejlépe. Dnes už nemá smysl jim něco vyčítat, živit v sobě pocity zlosti, nenávisti, křivdu nebo vinu, nic z toho vám nepomůže. A především, všechny negativní pocity škodí jen a jen vám.

Lidé, kteří vám ublížili na svá slova a činy s největší pravděpodobností dávno zapomněli, a možná by se upřímně podivili nad tím, co vás ještě dnes zbytečně trápí.

Pravděpodobně by si vzpomněli, jak se cítili mizerně, protože oni sami slýchali od svých bližních negativní hodnocení nebo zlostné komentáře. Nic z toho, co vám řekli s vámi nesouvisí, opravdu, proto jim můžete odpustit. A udělejte to především kvůli sobě.

  • OCENĚNÍ

Nikdy není pozdě začít jinak. Když už teď víte, že nemusíte věřit tomu, co jste se o sobě za svůj život dozvěděli. Je to tak, že si můžete vytvářet nová sebehodnocení, která vám budou dobře sloužit místo toho, aby vám škodily.

Začněte se chválit, naučte se oceňovat a říkat si nové pravdy, kterým se rozhodnete věřit. Obvykle jsme naučení řešit každou svoji chybu a každý úspěch brát jako samozřejmost. Já sama jsem se to tak v dětství naučila a většinu svého života to tak dělala.

Zkuste se každý večer pochválit za vše, co se vám toho dne povedlo. 

Za každou maličkost, zdánlivě bezvýznamnou věc. Je úplně jedno, o jak velkou nebo malou věc se jedná, jde o to, abyste se naučili sami sebe ocenit. Všechny pochvaly si napište, ať to máte černé na bílém. Pochvalte se za dobrý oběd, zdárně vyřešený pracovní úkol, že jste se konečně odhodlali cvičit, nebo že jste si dnes výjimečně nedali nic sladkého.

  • ZMĚNA

Změna nepřijde ze dne na den. Jde o to, abyste na sobě začali pracovat a vědomě měnili vnímání sebe sama. Abyste se pomalu, ale jistě, posouvali od nelásky k sobě sama k ochotě uznat, že jste skvělí takoví, jací jste.

Že máte své silné stránky, jen jste jim nevěnovali dostatek pozornosti, protože jste se celý život zaměřovali v první řadě na to negativní, co jste o sobě slýchali nebo na chyby, které jste udělali.

Začněte vnímat vše, co je na vás skvělé, nezapomeňte se pravidelně pochválit a vaše sebeláska poroste.

Opravdu, funguje to, držím vám palce, nevzdávejte to a opatrujte se.

Míša ♥

P.S.: A pro ty z vás, milé introvertní přítelkyně, které to se změnou myslí opravdu vážně a chtějí na svém sebevědomí zapracovat, mám ještě jednu důležitou info. Mrkněte sem! A mějte se fajn! ♥

Michaela Filipová
Michaela je vědomá žena, milující matka, laskavá pedagožka, autorka projektu Cestou šťastného introverta. Miluje psaní a osobní rozvoj. Zajímá ji hledání souvislostí, život v přítomnosti a naplňování lidského potenciálu. ♥ Více se o ní dočtete na jejím blogu www.michaelafilipova.cz>> Je autorkou e-booku Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu. Najdete zde>> a Malý introvert aneb Vědomá výchova introvertního dítěte. Najdete zde>>

Jedinečný e-book, který prostě musíte mít?

Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu

To mě zajímá, mrknu se!

Komentáře
  1. Petra napsal:

    Krásný článek, děkuji ti za něj:-)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  • Kdo jsem?
  • Rubriky
  • Nejčtenější články
  • Vztahy introvertů aneb Síla přátelství, lásky a víry v sebe sama
  • Malý introvert aneb Vědomá výchova introvertního dítěte

    Pro všechny, kteří se zajímají o výchovu malého introverta! Klikněte na obrázek a mrkněte na e-book pro vás.

  • Cesta šťastného introverta aneb 5 klíčů ke štěstí a vyrovnanému životu
  • Dejte LIKE a přidejte se ke šťastným introvertům na Facebooku :-)
  • Ochrana osobních údajů